Tohle byste v USA nečekali. V Lafayette mluví francouzsky a hrají na harmoniku
Francouzské názvy, příjmení a hudba, ve které mají kromě francouzštiny hlavní slovo housle a harmonika. Zdálo by se, že musíme být ve Francii. Město Lafayette leží v USA, v jihozápadní Louisianě. I po staletí tam přetrvává originální kultura, kterou přivezli původně francouzští obyvatelé z Kanady. O Lafayette se po právu říká, že je centrem země Kajunů. Právě tam a na přilehlém venkově jich dnes žije podle odhadů okolo 700 tisíc.
Vcházím do dřevěného domku z konce 18. století, který kdysi patřil kajunskému truhláři. Po dvou místnostech se povalují kusy dřeva a nářadí, v rohu stojí houpací kůň.
Skromně zařízený dům ve skanzenu na okraji Lafayette si se mnou prohlíží asi desítka turistů hovořících francouzsky. Jednou z nich je Monieque Lavoieová, která přijela s manželem z kanadského Québecu: „Je to tu zajímavé. Mnoho lidí s námi chce mluvit francouzsky.“
Devět kajunských domů dostalo původní podobu
Dobově oblečení průvodci jsou na podobné návštěvy zvyklí. Kanaďané i Francouzi sem jezdí pátrat po své historii často, podotýká manažerka muzea Charissa Helluinová: „Máme tu devět kajunských domů, které jsme zrenovovali do původní podoby. Vytvořili jsme vesnici nazvanou Vermilionville, což byl název osady, která se rozrostla do dnešního Lafayette.“
Právě z území dnešní Kanady přijeli do Louisiany v roce 1765 první dvě stovky Kajunů, a to poté, co jimi obývané území dobyli Angličané. Louisiana jim byla blízká jazykem a katolictvím a nové přistěhovalce přijala.
V parku prorostlém zelení stojí domy přadleny, rybáře, farmáře, kostel i škola. Zahrady jsou plné zeleniny a bylin, na stolech je prostřeno a ve škole se právě koná lekce hudby. Kajunská muzika zydeco je poznávacím znamením této v USA oficiálně uznané etnické menšiny.
Potřebujete jen jeden akord a pět not
„V zydecu potřebujete jen jeden akord, pět nebo méně not a velkou roli hraje blues,“ vysvětluje charismatický houslista D'Jalma Garnier. „Tuhle hudbu poslouchali i černoši, kteří milovali blues. Ve sčítání lidu z roku 1810 se dočteme, že v této oblasti žilo 21 % Kajunů, ale také 31 % svobodných lidí afrického původu a 48 % otroků,“ dodává.
Pan D'Jalma je Afroameričan. A i když se narodil v New Orleans, přestěhoval se zpět ke Kajunům, odkud pochází jeho rodina.
Podobných případů není málo. Louisiana prožívá velký návrat Kajunů na kulturní scéně – v podobě hudebních festivalů, oslav masopustu nebo velkého množství vydávaných knih a kuchařek.
Stále více lidí tu mluví francouzsky
„Kajunská kultura je velmi živá a i mladá generace je velmi aktivní v uchovávání tradic a vědomí svých předků,“ říká manažerka skanzenu Charissa, která má kajunský původ. Podle ní chce stále více lidí mluvit francouzsky.
Stejnou řečí zve k tanci také kapela, která hraje v sále skanzenu každou neděli odpoledne. Taneční plocha je plná. Převažují sice starší páry, ale jejich energii jim závidím. Pozoruji je a musím uznat, že přesně vědí, jak se na tuhle rytmickou a snad nikdy nekončící melodii hýbat.
Asi nebude náhoda, že nejznámější kajunská fráze je Laissez les bons temps rouler, česky Užívejme si života.
