Tomáš Sniegoň: Rozloučení s pohádkovou babičkou

Tomáš SniegoňFoto: Šárka Ševčíková

Astrid Lindgrenová se stala jednou z nejznámějších pohádkových babiček na světě. Její kariéra až téměř do čtyřicítky ovšem nijak pohádková nebyla. Ani sám výraz „pohádková babička“ prý ráda neměla. Možná proto, že zdaleka nepsala jen pohádky. Ale o tom se svět za hranicemi Švédska dozvěděl jen málo. Za to s jejími literárními hrdiny, třeba s Pipi Dlouhou punčochou, strávila večery řada z nás. V pátek 27. ledna tomu bylo 10 let, kdy Astrid Lindgrenová dopsala svou poslední, životní knihu.

Dětství prožila na venkově, rozpustilé a takřka idylické, ale pubertální léta se obrátila v pravý opak. Připadala si škaredá a opuštěná a změnila se proto v trucující rebelku. Bouřlivé dospívání ve Stockholmu vyústilo v těhotenství v pouhých osmnácti letech, když budoucím otcem byl o třicet let starší ženatý muž.  

A protože něco podobného bylo v tehdejším Švédsku velkou hanbou, své první dítě, syna, jela porodit do Kodaně. Po několik let jej pak ponechala v pěstounské rodině v Dánsku. Až skutečný spořádaný sňatek s jiným, předtím nezadaným mužem, jí pomohl k tomu, aby dítě dostala zpátky. Nedlouho nato pořídili chlapci Larsovi i sestřičku.  

A právě péče o ni, když dívenka jednou onemocněla, přispěla ke zrodu později legendární hrdinky Pipi Punčochaté (Pippi Långstrump). O Pipi začala Astrid Lindgrenová své dceři vyprávět v roce 1941, na papír začala příběhy zapisovat až o tři roky později. Nebývalý zájem severských čtenářů otevřel Pipi i její autorce dokořán dveře do světa. 

Celkem napsala Astrid Lindgrenová 87 knih. Nejúspěšnější z těchto děl byla přeložena do 90 jazyků včetně češtiny. Proto můžeme i my už řadu let číst například o dětech z Bullerbynu nebo o Emilovi, nejznámějším chlapeckém hrdinovi z pera spisovatelky Lindgrenové.  

Jejím snad nejsilnějším příběhem je však knížka Bratři Lví srdce určená nevyléčitelně nemocným dětem, jejichž život se bohužel už v raném věku chýlí ke konci. Je o jiném světě, takovém, který prý přijde po tom našem. A chce takovýmto dětem přechod z jednoho světa do druhého pokud možno ulehčit.  

Astrid Lindgrenová sama svůj první život opustila po 94 letech. Pokusil jsem se ji na té cestě ještě zastihnout a požádat o rozhovor. Zdvořile mne však odmítla s tím, že už je vší pozorností kolem sebe velmi unavena. Ať si prý najdu někoho mladšího a čilejšího.  

Žádný jiný severský spisovatel nebyl takovým favoritem veřejnosti na Nobelovu cenu za literaturu jako právě ona. Švédská akademie však veřejným tlakům vždy odolala, a tak se Astrid Lindgrenová laureátkou prestižní literární ceny nikdy nestala. Její jméno však nese jiná cena založená až po její smrti. Je to cena těm, kdo pokračují ve stopách slavné švédské autorky a obohacují svět literatury pro nejmenší čtenáře.