U nás chodíte k holiči jako k psychologovi, říká majitelka kadeřnictví v St. Louis
Návštěva holičství je pro řadu mužských zákazníků nutným zlem, které je nutné absolvovat jednou za pár týdnů. V mnoha společnostech však cesta do lazebnického salónu znamená mnohem víc. Kromě toho, že se necháte oholit, ostříhat a celkově zušlechtit, se také dozvíte, co je nového nebo co se chystá. V době internetu a sociálních sítí to leckomu může připadat lehce archaické, ale v amerických černošských komunitách jsou holičství a salóny krásy skutečnou institucí.
Je konec týdne a v holičství na předměstí St. Louis se pracuje na plné obrátky. Mistři lazebníci a zručné kadeřnice se ohánějí strojky, nůžkami a břitvami, zákazníci mhouří oči, pomrkávají po televizi, kde běží baseball, ale hlavně živě konverzují.
Tento týden je téma jasné, jsme přímo na hlavní obchodní třídě ve Fergusonu, který už 14 dní bouří protesty kvůli zastřelení 18letého černošského mladíka bílým policistou. Kdyby zákazníci zůstali do večera, mohli by demonstrace i policejní zásahy pozorovat přímo skrz výlohu.
V holičství čekejte rodinnou atmosféru
„Touhle roční dobou se debata zpravidla točí kolem amerického fotbalu, sezóna je v plném proudu,“ podotýká majitelka salónu Kaye Mershonová. Drobná Afroameričanka s blond sestřihem, veselým úsměvem a pevným stiskem ruky má u pánského osazenstva zjevně respekt nejen coby majitelka podniku, ale i moderátorka diskuse. Jak vysvětluje, vyrostla mezi bratry, a tak jí mužské prostředí není nijak cizí.
„Jsme malé holičství, scházejí se tu lidé ze sousedství. Žádná pravidla ohledně konverzace nemáme, mluvíme o všem, co den a život přinese. Pravda, některá témata neprobíráme, když jsou tu děti,“ směje se Kaye, která holičství vede už 22 let.
V životě americké černošské komunity hrají lazebnické salóny zásadní roli už od dob otrokářství. Tehdy sloužily především bílé klientele, černošským zaměstnancům ale poskytovaly alespoň nějaký zdroj příjmu a částečnou možnost rozhodovat o svém čase, kterou jinak otroci neměli. Dnes plní holičství především společenskou roli. Jen málokde se o životě komunity dozvíte tolik jako tady.
Policisté mi vyhrožovali, že mě zabijí
„Máme tu skoro rodinnou atmosféru. Často dohromady jíme, pijeme, smějeme se, žertujeme, občas i pláčeme,“ dodává Kaye Mershonová, podle níž nedávné události ve Fergusonu vychýlily ze zaběhnuté rutiny úplně všechny. Holiči, zákazníci i jejich blízcí, kteří na ně čekají – všichni se dělí o své názory a zkušenosti především s policií, jenž tu za často tvrdé praktiky – podle mnohých rasově motivované – čelí ostré kritice.
„Nikdy jsem neměl opletačky s úřady, nemám jediný policejní záznam. I tak na mě čtyřikrát v životě mířila z bezprostřední blízkosti policejní zbraň, vyhrožovali mi, že mě zabijí,“ popisuje stoicky 46letý Brian Oleb zabraný do sestřihu. Podobné zážitky, které se často odehrávají při rutinních kontrolách silniční policie, popisují i ostatní. Ve vypjaté situaci se víc než kdy jindy ukazuje, jak důležitou roli holičství hraje.
„Pro Afroameričany bylo holičství odjakživa místem setkávání, lidé se tu cítí pohodlně a bezpečně natolik, že vedou otevřenou konverzaci. Mnoho našich klientů sem začalo chodit, když byli malí kluci a přicházejí i dnes, panuje mezi námi důvěra. Váš holič nebo kadeřnice je skoro jako psycholog, nebojíte se s ním mluvit,“ dodává Kaye Mershonová a vrací se do práce, která – byť se technika mění – plní svou komunitní roli po generace.
