V Bruselu volili hlavně úředníci
O složení nové poslanecké sněmovny se rozhodovalo nejen v Česku, ale i za jeho hranicemi. Desetitisíce Čechů mohly využít své právo a hlasovat, ale v celém světě se jich na konzulárních úřadech zaregistrovalo jen několik tisíc. Vysokou účast čekali na zastupitelském úřadu v Bruselu. Na zvláštní seznam voličů se tam zapsaly více než čtyři stovky občanů. O hlasování měli zájem hlavně ti, pro které se stal Brusel a vůbec Belgie dočasným domovem a hlavně pracovištěm. Tedy zaměstnanci evropských institucí.
Na bruselském konzulátu se hlasovací rituál odehrával stejně jako v každé jiné volební místnosti. Kontrola totožnosti, vydání úřední obálky, cesta za zástěnu a vhození vybraného lístku do urny. Jen složení voličů bylo neobvyklé.
„Nejvíce voličů budou pracovníci evropských institucí, zaměstnanci tří zastupitelských úřadů, to znamená NATO, Stálého zastoupení při Evropské unii a samozřejmě zastupitelského úřadu v Bruselu, kde se také volby konají. Potom nesmíme zapomínat na krajany, kteří tradičně od doby, kde je to možné, v Bruselu volí,“ řekla v první hlasovací den předsedkyně volební komise konzulka Lenka Pokorná.
Na zdejší zvláštní seznam voličů se nechalo předem zapsat 449 občanů. Desítky dalších lidí přišly s průkazy vydanými v Česku. Brusel tak coby zahraniční volební okrsek vedl v počtu hlasováníchtivých Čechů. Slečna Veronika byla jedním z nich. „Snažím se volit pokaždé, když mám šanci, takže jsem se zaregistrovala v zahraničí. Záleží mi na osudu republiky a snažím se chovat jako zodpovědný volič. Pracuji v české delegaci při NATO,“ uvedla.
Podle očekávání bylo opravdu nejvíce voličů z mezinárodních institucí sídlících v Bruselu. Mnohem méně bylo krajanů – starousedlíků v Belgii. Nechuť některých z nich volit vysvětluje předsedkyně spolku Beseda Anita Březinová–Vannese.
„Když v zemi žiji 20 let a budu v ní žít dál, jsem občan té země, i když mám dvojí občanství. Myslím si, že i když jsem z republiky tak dlouho, můžu být vlastenec, můžu být občan, ale už nemám právo tam ovlivňovat dění, protože v té situaci nežiji,“ vysvětlila.
Z městečka Dilbeek na periferii Bruselu přijel odvolit pan Miroslav. Svoje právo rozhodně chtěl využít. „Tolik let se nemohlo volit a teď všichni zůstaneme doma, když tu možnost máme? To nejde. Člověk by měl přijít. Nejsem proti tomu, aby volby byly povinné třeba jako v Belgii,“ míní.
Chuť krajanů účastnit se voleb by určitě také pozitivně ovlivnila možnost korespondenčního hlasování. V tomto ohledu ale Česko ustrnulo v jakési „volební době kamenné“.
Ve volební místnosti na bruselském konzulátu se dokonce občas tvořila fronta. Třeba když dorazil zájezd z Písku. Jeho účastníci měli štěstí. V zahraničních okrscích se totiž letos volili poslanci z jihu Čech. „Volby si nemůžeme nechat ujít. Správný člověk volí,“ řekl účastník zájezdu.
Proto k volbám dorazili i členové hokejového týmu Martina Dejdara HC Olymp. Přijeli si do Lovaně zahrát turnaj s českými a slovenskými hokejisty-amatéry, kteří pracují v Belgii. „Letěli jsme ráno v osm. Všichni jsme si vyřídili volební průkazy, protože volit chceme a pokládáme to za důležitou věc. Tak jdeme volit sem,“ prohlásil Martin Dejdar. I ti nečekaně příchozí tak udělali z Belgie asi nejlidnatější volební okrsek v zahraničí.
