V Lucembursku nosí dárky Kristkind
S Lucemburskem, malou zemičkou sevřenou mezi Francií, Německem a Belgií, nás spojuje víc než jen společná část dějin vlády králů Jana, Karla a dalších z rodu Lucemburků. Třeba to, že jak dětem v Lucembursku, tak těm u nás přináší dárky Ježíšek. Jezulátko, které však zatím nikdo s pytlem dárků vlastně neviděl.
Náměstí Place d’Armes je centrem vánočního dění v Lucemburku. Už o několik desítek metrů dál však člověk skoro nepozná, že jsou Vánoce. Vánoční zvuky, vůně a chutě se totiž koncentrují skoro výhradně na hlavní náměstí. Dát si tady pečený buřt, švýcarské brambory se slaninou a sýrem, ovoce máčené v čokoládě nebo alespoň svařené víno patří k bontonu ve vánočním čase.
Potvrzuje mi to i Jaroslav Dočkal, který v Lucembursku žije už 24 let. „V Lucemburku je důležité být viděn. Když půjdu přes trh tam a zpátky, tak potkám nejméně deset lidí, které znám. Pozdravím se s nimi a je jasné, že jsem tady byl,“ říká.
Když se procházím po náměstí, zdá se mi, že vidím kousek z Francie i kousek z Norimberku a německých trhů. „Zdejší kultura je skutečně hodně ovlivněná sousedními zeměmi,“ potvrzuje Kateřina Kubová, která v Lucembursku slaví už čtrnácté Vánoce. „Je tu zejména velký vliv Francie – třeba všechny ty delikatesy. A z Německa jsou zase vánoční štóly a hlavně výzdoba. Je hodně podobná té české.“
Lucemburčané si chtějí vánoční svátky opravdu užít, a tak si doma zdobí vánoční stromek už 1. prosince, dozvídám se od Jaroslava Dočkala. „Vánoční trh na náměstí Place d’Armes začíná už 26. listopadu a končí Silvestrem,“ doplňuje Kateřina Kubová. „U nás naopak vánoční atmosféra částečně přežívá až do začátku února, kdy si ještě užíváme cukroví nebo štrúdlu.“
Nechybí tedy Čechům v Lucemburku něco z vánočních tradic v jejich rodné zemi? „Tak maximálně kapr,“ říká Jaroslav Dočekal. „I když i toho už se tady naučili jíst. Já ovšem stejně kapra už pět let nejím,“ dodává. Ani sami Lucemburčané na Vánoce kapra nepřipravují. Tradičním slavnostním jídlem má být kroupové jelito s bramborem a jablečným pyré. Tato tradice však postupně upadá.
Také v Lucembursku se v dětech udržuje povědomí, že dárky jim nosí tajemná bytost. Stejná, jaká má přinášení dárků na starosti u nás. Říká se jí Kristkind, tedy Ježíšek. „Je to jako u nás. Menší děti tomu věří, ale od určitého věku – řekněme od sedmi osmi let – už vědí svoje,“ myslí si Kateřina Kubová.
„Zvyky jsou tu vlastně stejné jako u nás. Je to katolická tradice a Lucembursko je přísně katolický stát,“ vysvětluje Jaroslav Dočekal. Mezi tradiční zvyky paří i zde zpívání koled. Existuje nějaká čistě lucemburská, která se zpívá v lucemburštině? „Ta nejslavnější – Heilige Nacht,“ potvrzuje.
Tichá noc zněla vánočním Lucemburkem nejen zdejším jazykem, který aktivně používá jen asi 250 tisíc lidí. Zpívala se i německy a anglicky. Díky velkému přílivu cizinců do evropských institucí a nadnárodních firem, které tu sídlí, se zvyky a tradice Vánoc v Lucembursku prolínají. Nikdo se nad tím nepozastavuje a všichni to přijímají jako obohacení domácí kultury.
Zvětšit mapu: náměstí Place d’Armes v Lucemburku, Lucembursko
