V Paříži mají novou atrakci. Obřího brouka navrhl architekt Tančícího domu
Francouzská metropole má nové turistické lákadlo a zároveň kulturní centrum. V Paříži odhalují budovu, nad kterou se leckomu zatají dech. Světoznámý architekt Frank Gehry, mimo jiné spoluautor pražského Tančícího domu, navrhl pro nadaci Louise Vuittona stavbu připomínající obřího brouka.
Nejsem zas tak daleko od Avenue Charles de Gaulle, která spojuje Champs Elysées a La Defénse. Stavba nadace Louis Vuitton od Franka Gehryho je v severní části Bouloňského lesíku.
Když jsem ji uviděl, trochu jsem posmutněl. Ne kvůli ní, je nádherná, ale protože na něco podobného nemáme v Praze odvahu. Sem budou jezdit turisté desítky, snad stovky let, budou obdivovat nádhernou konstrukci a důmyslnost architekta, prestiž Paříže jako města architektury se znovu zvětší. To mě napadlo jako první.
A pak už jsem si jen vychutnával stavbu – vešel jsem dovnitř, a když jsem se tak pozeptal kolem, zjistil jsem, že máme všichni podobné pocity.
Dům, který jakoby přilétl z Kalifornie
„Myslím, že ta stavba dokonale respektuje prostředí, okolní přírodu, ale zajímavé na ní je, že nenavazuje na žádnou francouzskou tradici, nelze ji s ničím spojovat,“ říká Gille Davoine z časopisu AMC specializujícího se na architekturu.
„Najednou je tady naprosto nový, jedinečný typ stavby, který sem přilétl odněkud z Kalifornie. To může být pro francouzské publikum opravdu překvapující.“
Stavba je to mohutná a delikátní zároveň, budovu oddělují od Buloňského lesíka skleněné pláště, podobné jako u Guggenheimova muzea v Bilbau. Mimochodem právě tato stavba dostala toto severošpanělské město na mapu světa a přivedla do něj turisty. Říká se tomu Bilbao efekt. Podobně budou návštěvníci zírat i na tuto budovu.
„Myslím, že je jako skica nebo dětská kresba. Ten prostor je fascinující, atmosféra budovy je úžasná. Můžete z ní vidět park, je to vlastně něco jako socha v parku. Je velmi zábavná, hravá. Myslím, že ji budou milovat děti,“ tvrdí Jay Maric z listu Independent.
I Praha potřebuje Gehryho
Samotný Frank Gehry vypadal, že ho podobné reakce těší. Je to čiperný 85letý chlapík, který nechtěl Francouze zklamat.
„Když jsem začal dělat první návrh, bylo mi jasné, že budova musí být součástí okolí, tedy v tomto případě Bouloňského lesíka. Musí být vzdušná, nesmí z něj vyčnívat. Musí tam být hodně prostoru, který bude možné potom dál využít. Třeba pro nějakou stálou sochařskou expozici,“ říká Gehry.
Co ho tak znovu pozvat do Prahy? A dát mu volnou ruku? Jistě by se s případnou kritikou nějak vyrovnal. Jeho Tančící dům je dnes jednou z dominant Prahy. Gehry na něj vzpomíná celkem vesele.
„Potkal jsem se s tehdejším prezidentem Havlem a hodně jsme o tom projektu mluvili. Výborně se mi spolupracovalo s Vladem Miluničem,“ pochvaluje si.
„Každému říkám, že jsme tu budovu schválně zatočili, protože si soused stěžoval, že nevidí na Hrad. Myslím, že dnes se většině lidí ta stavba líbí, ale tenkrát experti tvrdili, že jsme tu postavili typický hollywoodský kýč,“ vzpomíná Gehry.
Hned mě napadá, jestli by v Praze nemohl být ten hollywoodský kýč ještě jeden.
