V Utahu dobrovolníci simulují pobyt na Marsu. Jsou mezi nimi i Češi

Jaké by to bylo letět do vesmíru? Nebo dokonce přistát na Marsu? Přinejmenším v dětství tahle otázka určitě napadla nejednoho z nás. Nanečisto si výsadek na Rudou planetu mohla v rámci simulovaného vědeckého pokusu vyzkoušet v posledních dnech posádka s českým obsazením. Na Mars, který se pro účely experimentu přesunul do pouště v americkém Utahu, se za členy mise vypravila naše zpravodajka Lenka Kabrhelová.

Trojice astronautů oblečená do oranžových skafandrů si nakládá na záda zásoby kyslíku, naposledy zkouší rádiové spojení se zbytkem mise a vyráží na výsadek do nehostinné pouště rudé planety.

Expedice je pochopitelně jenom jako. Výzkumná laboratoř společnosti Mars Society sídlí, přikovaná gravitací, na zemi, asi deset kilometrů od odlehlého městečka Hanksville v Utahu. Tým dobrovolníků tu ale musí dva týdny fungovat soběstačně téměř jako na skutečné misi, v nevlídných přírodních podmínkách, s omezenými zdroji a limitovaným spojením se světem.

Čtěte také

Každý tu má svou roli

Velitelem 135. posádky pouštní výzkumné stanice je architekt Ondřej Doule, který se dlouhodobě zabývá vesmírnými projekty. „Zdejší laboratoř je uspořádána tak, aby tu geologové a biologové mohli zkoumat své vzorky,“ ukazuje mi.

Zbytek týmu, ve kterém jsou další dva čeští dobrovolníci a dvě vědkyně z Francie a Turecka, pracuje na svých projektech o patro výš, v obytné části takzvaného habitatu. V misi, která by svým dílem měla přispět k tomu, aby se jednou skutečná expedice na Mars odehrála bez zádrhelů, má každý své úkoly a svou roli: dohled nad technikou, provozem skleníku, který je součástí základny, mediální výstupy nebo třeba přípravu oběda z vesmírných surovin.

Vědci pobývají "na Marsu" u Utahu v kontejneru, který připomíná vodárenskou nádrž

Elif Oguzová mi nad plotnou vysvětluje nutriční tajemství dehydrované stravy pro astronauty, Tereza Pultarová připravuje pro strávníky podrobný dotazník, Lucie Pouletová kontroluje záznamy měření o tom, jak rostliny ve skleníku reagují na intenzitu přirozeného a umělého osvětlení.

Klíčová je spolupráce

Ať už je simulace více či méně realistická, v jednom se všichni shodují – ať na Marsu nebo na Zemi, v odloučení je klíčová týmová hra a spolupráce. „Vše je realistické. V poměrně malé skupině lidí jsme zavřeni v malém prostoru. I když na krátkou dobu, takže člověk nestihne poznat to, co by se projevilo až za několik měsíců,“ říká Filip Koubek.

Čtěte také

Zorganizovat tým tak, aby dobře fungoval, považuje za nejtěžší úkol i Ondřej Doule. „Nejsme trénovaní, všichni tu jsou dobrovolníci. Nemohu nikoho komandovat, nejde o vojenskou misi, Vše je tedy o vzájemném pochopení a empatii. Přitom jde o poměrně stresové prostředí, pokud člověk není flexibilní, nemusí to ustát.“

„Je to poměrně náročné,“ dodává architekt Ondřej Doule, který by se ale podle svých slov neváhal na základnu znovu vrátit.


Zvětšit mapu: simulovaná vesmírná stanice vznikla v utažské poušti>

autor: lek
Spustit audio