Věděli jste, že Spielbergův vojín Ryan skutečně žil? Vzpomínají na něj i v Normandii
Druhá světová válka inspirovala řadu filmových tvůrců, kteří natočili třeba Pianistu, Nepřítele před branami nebo Zachraňte vojína Ryana. A právě posledním zmíněným se inspiroval zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd. Na hřbitově v Collevile sur Mer v Normandii pátral po příběhu bratrů Nilandů. Právě jejich osudy se staly předlohou Spielbergova oscarového snímku.
„Bratři Nilandovi? Musíte najít sekci F, a když půjdete dál kolem cesty, tak Robert je někde v 11. a 12. řadě,“ říká mi americký průvodce, který po hřbitově provádí školní třídu. I když se řídím jeho instrukcemi, ještě mi to chvilku trvá, protože mě chlapík poslal do jiné řady.
Po chvilce pátrání konečně najdu na dvou bělostných křížích nápisy Robert J. Niland 6. června 1944 a Preston T. Niland 7. června 1944. Protože jejich další bratr byl nezvěstný po seskoku v Indočíně, dalo velení americké armády zvláštní jednotce pokyn: musíte najít za každou cenu čtvrtého a posledního z bratrů, Fritze, který se vylodil rovněž 6. června a bojuje kdesi v Normandii.
Že vám toto vyprávění něco připomíná? Aby ne. Příběh inspiroval Stevena Spielberga. V jeho filmovém vyprávění zachraňuje zvláštní jednotka vojína Ryana, tedy vlastně Fritze.
Takhle opravdu znějí kulky
Film, jehož úvod se natáčel právě na hřbitově Colleville sur Mer, vstoupil do dějin světové kinematografie naturalisticky podanou půlhodinovou scénou vylodění.
„Filmové vylodění je děsivě realistické. I samotní veteráni tvrdí, že takhle nějak to bylo. Nikdo ty hrůzy ještě nezachytil lépe,“ říká historik Olivier Richard. „Na filmu je také zajímavé, jak Spielberg pracoval se zvukem. Takhle nějak opravdu znějí kulky, když dopadnou na kov a kámen,“ dodává.
Hřbitov Collevile sur Mer je pozoruhodný svou jednoduchostí. Právě tady odpočívá téměř 10 tisíc amerických vojáků. Když se po hřbitově procházíte, potkáte lidi, kteří jsou i po 70 letech touto událostí rozrušeni. „Je to pořád stejné. Kdykoliv přemýšlím, co se tenkrát dělo, nemohu uvěřit,“ říká asi 60letý muž ze severu Francie. „Je to tak smutné, dojemné,“ uznává se slzami v očích.
Realita byla tentokrát milosrdnější než film
Během návštěvy hřbitova a pláží v Normandii skončím při rozhovorech s lidmi, jejichž rodiče válku zažili, nakonec stejně u vojína Ryana. Mnozí, stejně jako ředitel muzea Utah Beach Charles de Valavielle, mi říkají, že dlouhá léta netušili, jak hrozné to bylo. Jejich otcové jim raději nic nevyprávěli. Dobu jim tak přibližuje hlavně filmové zpracování.
„Nejslavnější válečný film Nejdelší den měl spoustu chyb a nepřesností, ale snímek Zachraňte vojína Ryana ukázal celé jedné generaci realitu. I moji přátelé říkali, že je to všechno příliš násilné. Pak přijeli veteráni a přiznali, že přesně tak to bylo. Chyběla jen jediná věc – zápach po výbuchu bomb a granátů,“ nastiňuje Charles de Valavielle.
Bratři Nilandové navždy odpočívají v Coleville sur Mer. Realita byla vůči jejich rodině o trochu milosrdnější než film. Fritze se podařilo zachránit. Domů z japonského zajetí se nakonec vrátil i Edward, poslední z bratrů.
