VIDEO: Výrobu tradičního ruského porcelánu nezastavila ani bolševická éra. Naopak

Svět porcelánu je křehký nejen doslova, ale i v přeneseném významu. O to cennější je uchování tradice a výroby i v podmínkách tvrdé konkurence, především z Číny. Imperátorská porcelánka v ruském Petrohradu už funguje 270 let, přežila zlé časy divoké privatizace 90. let a o její běloskvoucí výrobky je zase zájem.

„Vy také nevyrábíte špatný porcelán, dokonce jste nám konkurovali při zakázce na servisy pro úřad prezidenta k 300. výročí založení Petrohradu,“ vítá mě na schodech bývalé carské porcelánky Galina Agarkovová, která – jak předesílá a varuje – může o historii ruského porcelánu a této továrny vyprávět několik dní v kuse.

Rád to této sympatické dámě věřím a zároveň se toho trochu bojím. Paní Galina je ale profesionálka a nezahltí mě – a tedy ani vás – přemírou historických dat nebo technologických postupů.

Čtěte také

Manufaktura byla založená až v roce 1744, protože Petrovi Velikému se nepodařilo technologii porcelánu získat, přestože posílal hodně svých – řekněme agentů – do ciziny, aby toto tajemství přivezli.

Prvními výrobky byly tabatěrky

Ruský porcelán vytvořil Dmitrij Vinogradov, přítel Michaila Lomonosova. Společně pobývali na stáži v Evropě. Vinogradov pět let studoval ve Freiburgu a Marburgu, a když se vrátil, poručili mu zabývat se porcelánem.

Prvními výrobky byly tabatěrky – tehdy velmi módní a neobyčejně drahé. Jedna tabatěrka stála 20 rublů. Zaměstnanci v té době vydělávali 12 rublů ročně. Mohly si ji dovolit pouze první osoby ve státě.

Velkovýroba začala až za vlády Kateřiny II¨., která do Petrohradu pozvala evropské mistry, a ruský porcelán pak prošel obdobími takzvaných velkých stylů – baroka, rokoka, klasicismu, empíru, historismu a secese.

Čtěte také

Ve dvacátém století se objevil autorský porcelán – jedním z mistrů se stal Pavel Veselov, který se účastnil soutěže v Praze. Zlatou medaili tehdy získal Picasso a Veselov si odnesl stříbrnou za své porcelánové žirafy.

Pro bolševiky byl porcelán agitačním nástrojem

„Po únorové revoluci se o továrnu nikdo nezajímal, ale bolševici pochopili, že porcelán může být skvělým agitačním nástrojem. Tím začala nová éra v historii naší porcelánky,“ vysvětluje proměny továrny moje průvodkyně Galina Agarková.

Imperátorská porcelánka v ruském Petrohradu už funguje 270 let

Avantgardisté – jako například Malevič a další suprematisté – začali s porcelánem pracovat. Uvědomili si, že porcelán, to je architektura, sochařství a malířství v jednom. Je to asi jediný materiál, který je společným základem různých oborů výtvarného umění.

„Do továrny přicházeli lidé z pokolení na pokolení a jen díky této pevné tradici pokračujeme ve výrobě. Kdybychom neudrželi tuto kontinuitu, ztratili bychom naši identitu. Většina evropských porcelánek je unifikovaná, a navzájem se moc neliší. Jenom staré továrny si uchovaly svůj styl. Nejdůležitější je rozvoj založený na tradicích.“

autor: mdo
Spustit audio