Výbava horolezce, nástroje dřevorubce a chrániče fotbalisty. Stříhání palem ve Španělsku je práce pro odvážné
Ve Španělsku dostávají letní sestřih i palmy. Na starosti to mají zahradníci, kteří lezou na několik metrů vysoké stromy a zbavují je suchých listů i ptačích hnízd. Někteří mají při tom na sobě kromě lezecké výstroje i fotbalové chrániče.
Antonio stříhá palmy už 25 let. Nepracuje, jen když prší nebo fouká silný vítr. Vylézt na osmi-, deseti- nebo až dvacetimetrovou palmu není totiž žádná legrace. Navíc když máte v takové výšce pracovat s pilou a různým dalším náčiním a přitom nespadnout.
Antonio je střední postavy, není žádný svalovec, ale ani šlachovitý typ. Nesportuju ani nezdvihám činky, směje se. Důležitější než svaly při této práci je prý mít zdravý rozum, být soustředěný a obezřetný.
Okovaný stromolezec
Nejvyšší palma, kterou zatím Antonio stříhal, byla vysoká 18 metrů. Tvrdí, že by uměl vylézt i na 30metrovou, ale k tomu by potřeboval jinou výstroj.
Teď má na sobě jakousi lezeckou výbavu a od kolene po kotník má po stranách lýtek připevněnu železnou tyč zakončenou u chodidel klíny, díky kterým se při lezení posouvá vzhůru. A k tomu fotbalové chrániče. Prý si je už kdysi vzal od syna, aby si oblast vyztužil a kovy ho tolik netlačily do nohou.
V rukou svírá Antonio ocelové lano, a když leze nahoru, u opasku mu visí dvě pilky a speciální nůž. Znamená to k jeho vlastní váze ještě asi o pět kilo navíc. Stoprocentně jištěný ovšem Antonio není a prý se mu také občas stane, že se po kmeni kousek sveze dolů. Zatím ale ještě nespadl a o tom, že občas sklouzává, raději nemluví, aby nepolekal spolupracovníky.
Dárek z Ameriky
Palmy se ve Španělsku stříhají obvykle jednou ročně, nejčastěji v létě. Důvod je i ten, že právě v tomto období palmy kvetou a Španělé chtějí předejít zanesení svých dvorků a bazénů drobnými kvítky či plody.
Dole na zemi mu asistuje hned několik mužů, kterým Antonio shazuje odřezané široké suché, ale někdy i zelené palmové listy. Dnes stříhá asi osmimetrové palmy Washingtonia nazvané po prvním prezidentovi USA. Sem na jih Španělska přivezli tento typ palmy v roce 1929 u příležitosti iberoamerického expa, které se konalo v andaluské Seville.
Když Antonio sleze z palmy zpět na zem, má ve vlasech drobné kvítky i suché zbytky listů. Je také dost mokrý, ne však od potu, ale od tekutiny, které je kmen palmy plný. Naštěstí není lepkavá, jako je tomu u jiných stromů.
Tak trochu jiný zahradník
A kde se tento vitální „palmolezec“ naučil svoje řemeslo? Prý je samouk. Už v mládí jako začínající zahradník pozoroval starší kolegy. Dnes naopak mladí pozorují při práci jeho.
Jsou celkem čtyři a pouze jediný z nich, zahradnický učeň Pablo, prý chce být také střihačem palem. Ostatní doufají, že je po vyučení čeká ještě studium nějakého jiného oboru.
Jak mi ale říká další z přihlížejících jménem José, který prý v mládí také lezl do korun palem a dodnes při stříhání asistuje, není to špatná práce. Jih Španělska je totiž palem plný a za ostříhání jedné palmy si zahradníci účtují v přepočtu až dva tisíce korun.
