Vyjdou Pařížané do ulic? Přesunutí tenisového Roland Garros nedovolí ani za nic

Tenisový Stadión Rolanda Garrose je pýchou Pařížanů. Sice je starší a otlučený, ale Francouzi ho milují. Dokonce tak, že by nedovolili, aby se přesunul nebo nějak výrazně přestavoval. Atmosféra je na něm totiž stále jedinečná.

Každá země má něco, co patří do kulturního dědictví. Tenisová Francie považuje za svůj chrám kurt Philippa Chatriera na Roland Garros. Atmosféra je tu jako na fotbale, i když hraje třeba Lukáš Rosol.

„Stadión je pěkný. Nejsem tu poprvé a tenistům to tu slouží velmi dobře,“ zamýšlí se český fanoušek. „Sedí se tu hezky. Jen jsme čekali asi 45 minut na bagetu. Možná by tu mohli otevřít víc stánků,“ říká další z fanoušků, který přijel do Paříže na semifinále Davis Cupu.

Čtěte také

Nestěžují si sami. Není tady k hnutí. Areál je malý a i hráči se zlobí, že se nevejdou do šaten a nemají tu pohodlí, na které jsou jinde zvyklí.

Přestěhují chrám tenisové historie?

V současnosti existuje plán na rozšíření areálu, proti němuž protestují ekologové. Stejně tak už jsou vybraná tři místa, kam by se celý areál mohl přestěhovat, ale to by asi Pařížané vyšli do ulic. S tenisovými raketami.


Stadión Rolanda Garrose byl otevřen v roce 1928 a jméno získal po francouzském letci, který v roce 1913 jako první přeletěl Středozemní moře.
Hlavní dvorec byl nazván po bývalém prezidentovi francouzského tenisového svazu Philippu Chatrierovi, který se zasloužil o znovuzařazení tenisu mezi olympijské sporty.
Jednotlivé tribuny nesou jména čtyř slavných francouzských tenistů z počátku 30. let, kterými byli Jacques Brugnon, Jean Borotra, Henri Cochet a René Lacoste.

„Na Trocadéru najdete muzeum námořnictva. Před 20 lety ho chtěla vláda zrušit, ale největší francouzský námořník a otec jachtingu Éric Tabarly zorganizoval obrovskou kampaň za jeho záchranu. A tak muzeum stojí stále na stejném místě,“ popisuje novinář Remi Pelletier.

„Podobné je to s tenisovým areálem. Jsou sice plány na jeho přestěhování, ale myslím, že k tomu nikdy nedojde. Lidé by vyšli do ulic. Pokud by byl tenisový stánek jinde, už by to nebyl Roland Garros a určitě by budoucí stadión neměl duši tohoto místa,“ soudí.

Dýchá to tu na vás z každého koutu

Historie stadiónu pojmenovaném po letci Rolandu Garrosovi, který zahynul v první světové válce, na vás dýchá na každém kroku.

„Když vstoupíte do tohoto prostoru, který je stísněný a mačkáte se na každém kroku, cítíte genia loci. Je to chrám historie světového tenisu, dýchá to na vás z každého koutu,“ popisuje prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka.

V současnosti existuje plán na rozšíření areálu. Proti němu však protestují ekologové

Nelákalo by ho si tady jen tak „pinknout“? „Lákalo,“ uznává. „Ale vzhledem k tomu, že mám naprasklé tři plotýnky, tak je to zcela vyloučeno.“

Francouzi kurt dokonce tak milují, že byli smutní, když jejich tenisté porazili ty české tak snadno. „Rádi bychom na kurtu zůstali o něco déle,“ potvrzuje tenista Jo-Wilfried Tsonga.

autor: jšm
Spustit audio