Vylodění v Normandii vetkané do obřího plátna! Vítejte v Muzeu Dne D v Portsmouthu

Vlastně na něco nebo přesněji řečeno na někoho jsme zapomněli! Na přívětivého veterána, který tuhle historickou událost zažil a rád se v muzeu zastaví na kus řeči.

„Když jsem se v druhé vlně vylodil, bylo mi 18 let, byl jsem kluk z Chelsea, co zažil německé bombardování Londýna, takzvaný Blitz. Ještě nikdy jsem ale neviděl mrtvého člověka. Dovedete si představit, jak to na pláži po výsadku první vlny asi vypadalo. To byla prostě jatka. Pamatuju si doteď, jak tam stojím, svírám pušku a nemůžu se pohnout. Zažil jsem potom ještě mnohem horší věci, ale na tuhle pláž jsem od té doby už nevstoupil,“ popisuje.

Střepina z granátu mu život nezlomila

Franka Rosiera připravila druhá světová válka o dva bratry. Jeden zemřel coby bombardovací letec nešťastnou náhodou, když na jeho lancaster spadla puma svržená jiným britským letounem. Druhý bratr zůstal nezvěstný v bojích s Japonci v barmské džungli. Frank sám přežil jen s notnou dávkou štěstí.

Čtěte také

Vylodění v Normandii na vlnách BBC: Všude kolem mne přistávají výsadkáři! hlásil reportér

„Měl jsem vojenskou blůzu plnou vajec a v rukou pár kuřat, když nedaleko dopadl minometný granát. Kamaráda, co šel na farmu pro jídlo se mnou, střepina jen omráčila a za dva dny byl zpátky v boji. Vůbec jsem si neuvědomil, že jsem sám zraněný. Měl jsem vztek, že jsem rozmačkal všechna vejce a že budu hrozně smrdět. Až když se mi rozběhli naproti kamarádi z jednotky, pochopil jsem, že mi něco je,“ vzpomíná pěšák Frank Rosier na okamžik, kdy pro něj na březích Seiny skončilo francouzské tažení.

Německá střepina mu vyrazila oko a utrhla čtvrtinu obličeje. Čtyři roky prožil v nemocnici. Nejenže dokázal prožít plnohodnotný život, ale teď ještě coby dobrovolník provádí návštěvníky po Muzeu Dne D.

Veterán Frank Rosier|foto:Jiří Hošek

Za každým předmětem příběh

Napřed mě nasměruje k hlavnímu taháku muzea, 83 metrů dlouhé mistrovské výšivce rozdělené do 34 panelů. „Říkáme, že je to moderní podoba bayeuxské tapisérie. Výšivky ukazují výjevy z počátků druhé světové války přes plánování Operace Overlord, samotné vylodění až po boje v Normandii. To je něco, v čem se lišíme od jiných vojenských muzeí. Někteří návštěvníci v tom vidí hlavně umělecké dílo a jiní zase kus historie, takže to uspokojí spoustu našich návštěvníků,“ přibližuje Frank Rosier.

Čtěte také

Největší pozornost v Normandii budili veteráni. Lidé chtěli podpisy a kupovali jim pivo

Kurátor expozice Andrew Whitmarsh si pochvaluje, že do muzea chodí lidé všech věkových skupin. Díky přítomnosti a angažovanému vyprávění veteránů pak zbystří pozornost i znudění teenageři. Pomáhá i to, že skoro za každým vystavovaným předmětem se skrývá zajímavý příběh.

„Exponát, který mám osobně nejraději, je kabát, který patřil mladé dívce v nedalekém Gosportu. Žila nedaleko místa, kde se naloďovaly invazní jednotky. Prosila vojáky o nášivky z uniforem a maminka jí pak znaky jednotek přišívala na kabát. Nezbylo na něm snad jediné volné místo. Jednak to vypadá skvěle, ale také je to úžasné svědectví o jednotkách, které tudy prošly,“ uvádí Andrew Whitmarsh.

Takhle to vypadá v Muzeu Dne D|foto:Jiří Hošek

Veterán normandského tažení a 25 plastických operací Frank Rosier, který se setkal i s britskou královnou, se teď znovu chystá navštívit vyloďovací pláže a francouzské vnitrozemí, kde ztratil několik svých kamarádů. Ví, že s velkou pravděpodobností znovu uslyší slova, která jsou pro něho tou největší satisfakcí.

„Na co jsem pyšný posledních 10, možná více let, je, že za námi chodí lidé z Litvy, považte z Německa, ze Španělska nebo z Itálie, a všichni říkají: Děkujeme vám za naši svobodu,“ přiznává.