Z učitele ruštiny kovářem. Na Helfštýně lezly uzbeckému řemeslníkovi oči z důlků, ale s korouhvičkou uspěl
Uzbecké město Buchara bývalo srdcem Hedvábné stezky. Později bylo centrem islámské teologie pro celou Střední Asii se spoustou mešit a islámských škol a také obchodu a řemesel. Po generace tu má svoji dílnu dynastie kovářů. Od mistra Kamalova si vyslechnete i chválu na kolegy z Česka.
Pod klenutým stropem se rozléhá rytmický tlukot kladiv. Do kovadlliny buší pan Kamalov se synem a kus obyčejného železa se pomalu mění v nůžky. Vypadají jako pták s dlouhým a ostrým zobákem. Celý proces výroby zabere několik hodin namáhavé práce. Kovářský mistr Kamalov není žádný mladík, je ale nezmar a do své profese navíc skutečně zamilovaný.
Kovářství totiž považuje za řemeslo řemesel. Bez něj by se podle Kamalova lidem žilo těžko. Každý má doma nářadí a řadu dalších věcí, které vyrobili kováři. Ti jsou také jedinými řemeslníky, kteří vyrábějí nástroje nejen pro ostatní, ale i pro sebe.
Živnostníkem se stát nemohl, a tak učil ruštinu
Šakir Kamalov, statný sedmdesátník se sněhobílým plnovousem, je zástupcem už sedmé generace bucharských kovářů. Po čtyři století patřili jeho předkové ke kovářským mistrům. On sám se s řemeslem začal seznamovat už v devíti letech. V dobách Sovětského svazu se ale živnostníkem stát nemohl, a tak jeho kariéra směřovala jinam.
Vystudoval proto na učitele ruštiny a učil v uzbecké škole. Po smrti otce ale musel rodinnou tradici někdo převzít. Jak říká pan Kamalov, i tady vlastně také učí. Do jeho dílny chodí školáci a studenti a on je zasvěcuje do tajů svého řemesla", směje se Kamalov.
V malé místnosti vedle kovárny má malou výstavku. Ve vitrínkách jsou nože jeho i předků a mnohá ocenění. Nejvíce si prý váží diplomu z České republiky. Ten si přivezl za druhé místo v soutěži kovářů na hradě Helfštýně.
Had je terorismus a pták symbolizuje svobodu
Když jej do České republiky pozvali, netušil prý, že je Česko kovářská velmoc. V Buchaře je mnoho kovářů, každý má podle Kamalova svůj styl a svoji fantazii. Ale teprve na Helfštýně prý viděl takové věci, že mu oči lezly z důlků. Nakonec ale uspěl a během dvouhodinového limitu ukoval korouhvičku. Základem je zmije s otevřenou tlamou, na kterou útočí orel.
„Ten had, to je terorismus. A pták symbolizuje svobodu a spravedlnost,“ vysvětluje pan Kamalov nad fotografií. Nikdy prý nezapomene, že mezi tolika mistry z celého světa získal jeden starý muž z Uzbekistánu v soutěži druhé místo.
