Za války prchali dánští Židé do Švédska. Nacisté jim nebránili
Jednou ze zemí, která se navzdory paktu o neútočení stala během 2. světové války obětí německé agrese, bylo Dánsko. Díky pomoci Dánů se podařilo asi sedmi tisícům Židů prchnout do neutrálního Švédska. Dějiny mluví i tom, jak jim Dánové pomáhali při správě majetku a jak do Terezína Židům, které Němci deportovali, posílali balíčky s jídlem. V poslední době se však otevřeně začíná diskutovat o tom, že takový výklad dějin je poněkud heroizovaný.
Kodaňská synagoga, která pochází z roku 1833, leží v centru města v ulici Křišťálová. Jako turista z ulice se sem nedostanete. Musíte se předem objednat a přijít s průvodcem z židovské obce.
Tím je Bjarne Karpantschof. „Křišťálová ulice se dřív jmenovala Splašková ulička. Takže synagoga nebyla postavena v nějaké renomované čtvrti,“ upozorňuje.
V Kodani nikdy neexistovalo nic jako „židovské město“. Židé v Dánsku žijí od 17. století a byli vždy dost asimilovaní. A to tak, že až do 2. světové války často o svém židovství ani nevěděli.
Výraznější skupinou byli Židé z Polska a Ruska, kteří na začátku 20. století prchali do Dánska před pogromy. Tak v roce 1911 přišla do země babička Birgit Fischermannové. Na konci 60. let přišla ještě jedna vlna polských Židů prchajících před antisemitismem. Všechny tyto skupiny zakládaly spolky, které fungují dodnes, říká Birgit Fischermannová.
Německá správa útěku Židů nebránila
Židovská obec má dnes 2400 členů, celkový počet Židů se odhaduje až na sedm tisíc. Birgit Fischermannová je předsedkyní Terezínského spolku. Jako pětiletá byla i s rodiči deportována do Terezína. Když se vrátili, jejich byt i obchod byly pronajaty cizím lidem. Šli tedy k babičce.
„Byt mých prarodičů byl ve stavu, v jakém jsme ho opustili. Bylo to v pátek večer, takže babička s maminkou prostřely k večeři. Maminka šla vyzvednout tatínka na německou civilní správu. Chtěl nás dostat do Švédska, ale někdo ho udal a zavolal gestapo. To se na schodech potkalo s rybáři, s nimiž jsme se měli domlouvat,“ vzpomíná Birgit Fischermannová.
Dnes už se ví, že německá a dánská policie tehdy zasahovaly pouze na udání, jak vysvětluje historik Hans Sode-Madsen: „Německá správa neměla zájem brzdit útěk Židů do Švédska. Chtěla, aby Dánsko bylo judenrein, zbaveno Židů. Bylo jí jedno, jestli utečou do Švédska, nebo jinam. Hlavně šlo o to, ať nejsou v Dánsku.“
Přestože, nebo právě proto, že naprostá většina dánských Židů válku přežila, ať už ve Švédsku, nebo v Terezíně, se o ně po válce nikdo moc nezajímal. Dospělí dostali týden dovolené navíc, děti, jako například sedmiletá Birgit Fischermannová, šly normálně do školy.
Po válce zůstala nacistická zkušenost stále živá
„Měla jsem problémy se soustředěním. Rodiče řekli řediteli školy, čím jsme prošli. Odpověděl jim, že až se děti budou ptát, proč mám černé oči a tmavé kudrnaté vlasy, mám říct, že jsem Židovka a byla jsem v koncentráku. A pokud by chtěly vědět víc, můžou se zeptat a rád pomůže i náš učitel. Ale nikdo se moc neptal,“ vybavuje si.
Rodiče Bjarneho Karpantschofa prchli do Švédska. V rodinné kronice je tento útěk považován za zázrak. „Mluví se o tom tak, jako kdyby pomáhalo celé Dánsko. Ale tak to nebylo, bylo to jen několik odbojových skupin. Na konci války se k odboji hlásilo pár tisíc lidí, týden po válce už to bylo čtvrt miliónu,“ směje se Bjarne Karpantschof.
Birgit Fischermannová na reakce lidí po válce vzpomíná jinak: „Bylo to moc živé. Lidé, kteří se zachránili útěkem do Švédska, se tam měli moc dobře, takže nechtěli slyšet to, čím jsme prošli my. Měli špatné svědomí. Když jsme říkali ostatním lidem, čím jsme prošli, tak strnuli a nechtěli poslouchat dál.“
Jak moc se dnes v Dánsku mluví o pomoci Židům za války? „Po roce 1945 se o jejich osudy nikdo příliš nezajímal,“ upozorňuje reportérka Daniela Vrbová. V rozhovoru s Vladimírem Krocem odpověděla i na to, proč vlastně Švédsko dánským Židům pomáhalo a z jakého důvodu měli Židé v Dánsku po válce černé svědomí.
Zvětšit mapu: dánští Židé za války prchali především do Švédska
