Zájem Brazilců o chutné mušle je skoro vyhubil. Fungují i jako afrodisiakum, prozradil ředitel mušlí školky

Ve Francii jí říkají Svatojakubská mušle, v angličtině má přezdívku „Hřebenatka lví tlapa“. Na riviéře poblíž Ria de Janeira je maso ukryté v krásných červených schránkách lahůdkou v mnoha restauracích. A to tak oblíbenou, že je dnes skoro vyhubená. Jedna nezisková organizace proto pěstuje miliony těchto mlžů uměle a vysazuje je zpátky do moře, nebo je poskytuje chudým rybářům.

Záliv na riviéře zvané Zelené pobřeží líně olizují slané vlny. Oplocené stavení na dohled vypadá jak nějaká čistička vody. A vody tu přefiltrují taky dost. Vítá mě biolog Renan Ribeiro, technický ředitel institutu IED-BIG, který má tenhle projekt na starosti. Vede do místnosti, kde šeptá jen voda. Základem chovu jsou plemenní jedinci. Zarostlí, velcí jako dlaň odpočívají ve vodě. Má to ovšem háček. Tihle důstojní dospělci jsou hermafroditi: „Oranžový samičí, bílý samčí.“ Renan mi ukazuje dva váčky v té samé škebli.

Přesně odměřené rozmnožování

„Začneme ohřívat vodu, a když začnou první z nich vypouštět samčí pohlavní buňky, ti zbylí to vycítí.“ Jenže to už to vědí i pracovníci, hned, co zbystří ty zbylé uvolňovat buňky samičí, základ nové generace, vyndají je do kbelíku. Pak smísí samičí i samčí „roztok“ ve správném poměru, aby se neplýtvalo. Takže člověk tu docela kazí jakoukoliv podvodní intimitu.

Z ochozu nahoře jsou vidět další důležité místnosti. Třeba tyhle obří nádrže. „Nádrže mají 6 tisíc litrů, a v nich se vyvíjejí larvy, přesně 12 dní. Každý den se mění voda…“ A každý den se krmí. Taky vás zajímá jak a čím? Rozhodně to není žádné sklízení sena. „Potřebujeme mikroskop, digestoř, sušičku, sterilizátor, zkumavky, ledničku, vakuovou pumpu... A živiny: dusitany, dusičnany nebo křemičitany.“

Tady se pěstuje krmení pro larvy mušlí a poté už rostoucí dospělé mlže. Koktejl několika druhů mikrořas

Na regálech jsou vyrovnané baňky s tekutinou, v nich hadičky, za nimi zářivky. Koktejlem několika druhů mikrořas vyrobeným v téhle vesmírné pěstírně, se krmí larvy ve velkých nádržích. A naředěný se dává i do menších kádí. S nimi je práce nejvíc. Ve velké hale tak pomáhá několik dobrovolníků. Rosa mi vysvětluje, že po dalších dnech musejí z umělohmotného pletiva sklepat všechnu „mušlí mládež“, co se nechce substrátu pustit. Z kádí se potom zcedí.

Tucet mušlí za 300 korun

Carlos vybírá predátory z malých mušliček, aby se jim nic nestalo. A pak odměrkou odebírá určité množství. „Do jednoho hrníčku se jich vejde tisíc,“ říká dobrovolník z Chile. Pak každý hrníček vyklopí do jedné přihrádky takového lampionu ze síťoviny. Odtud už půjdou do moře, kde budou růst. „Někdy se nám podaří, že si něco objedná radnice, dá to potom svým rybářům, nebo ministerstvo, sponzor… Za tucet velkých mušlí můžete dostat až 40 reálů,“ říká Renan Ribeiro.

Takhle malé mušle už opouštějí školku, aby rostly ve volném moři

Na koruny je to skoro 300. Projekt POMAR tak není jen ekologický, ale i sociální. Mušle ze školky se tak občas mohou rozdat těm, co to potřebují. Když přebývají, vypustí se zkrátka do moře. Zajímalo mě ještě, jestli Renan potom chutné mušle také jí, když už jim život dává. Bylo vidět, jak se mu začaly sbíhat sliny. Ale říká, že nesmí moc, vzhledem k jejich efektu na lidské tělo: „Je to také afrodisiakum.“

autor: dkk
Spustit audio