Zasněžená sjezdovka uprostřed arabské pouště. Žádná fata morgana, ale realita Dubaje

Za peníze můžou mít bohatí šejchové Perského zálivu skoro všechno. V blahobytné Dubaji je to vidět na každém kroku. Postavili si nejvyšší mrakodrap světa, uprostřed moře vytvářejí umělé ostrovy a nakupují auta Ferrari či Maserati, se kterými se pak prohánějí po tamních ulicích. Zimní radovánky uprostřed rozpálené pouště se ale středoevropskému chápání vymykají úplně.

Z klimatizované stanice metra klimatizovaným nadzemním chodníkem, pochopitelně pojízdným, rovnou do klimatizovaného chrámu konzumu – prostě Dubaj.

Já ale navíc za chvilku vyměním své letní botky za přeskáče a přes šortky a tričko si navléknu lyžařskou kombinézu. A už se vezu normální čtyřsedačkovou lanovkou.

Čtěte také

Kokosy na sněhu

Šestnáctiletý Abdarrahmán, který sedí vedle mě na čtyřsedačce, pochází z Medíny, ale do Dubaje jezdí celkem často. „V Saúdské Arábii lyžuje opravdu málokdo. Tady sice vidíš spoustu Saúdů, ale chodí se sem jen tak podívat na sníh, ne lyžovat,“ vysvětluje.

Je to normální snědý kluk, před chvíli jsem ho viděl svištět dolů po sjezdovce neuvěřitelně dobrým stylem. Se svými dvěma bratry se do lyžování skutečně obul.

Do haly s umělou sjezdovkou si běžní obyvatelé Dubaje jezdí hlavně užít zimní atmosféru. Lyžovat tu umí málokdo

„V Saúdské Arábii nic takového nemáme, ale tady jsem jednou sníh viděl a řekl jsem si, že zkusím lyže,“ vypráví, co ho k netradičnímu sportu přivedlo. „Když jsem tu byl poprvé, nic jsem neuměl, pořád jsem byl na zemi. Podruhé jsem si ale vzal instruktora a začal jsem opravdu lyžovat.“

Přijde mi neuvěřitelné, že se Abdarrahmán naučil v tomhle chlazeném tunelu tak skvěle lyžovat, a moc mu přeju, aby okusil i přírodní sníh. Na skutečných horách ještě nikdy nebyl, ale chtěl bych si jet jednou zalyžovat do Kanady.

Čtěte také

Smrčky na tapetách a ideální sněhové podmínky

„Je to zase něco jiného. Venku je 33 stupňů a my si tady lyžujeme. Ale jo, je to pěkné. To přeci nejde, být v Emirátech a nezalyžovat si, ne?“ směje se Adam se ženou Beátou, kteří sem přijeli z Bydhoště. Na rozdíl od Abdarrahmána je pro ně dubajská sjezdovka kuriozitou. Tatry to prý nejsou, ale za tu legraci to stojí.

Sjezdovka je dlouhá 400 metrů a nahoře je i docela široká, takže pár obloučků se tady udělat dá. Je to opravdu hodně zvláštní prostor, jakýsi hodně velký hangár nebo možná hala, která stoupá neustále vzhůru.

Co by to bylo za alpskou sjezdovku bez pořádné lanovky. Nezapomněli na ni ani v Dubaji

Stěny jsou obložené světle modrým plechem, osvětlení pochopitelně umělé a na některých místech jsou tapety se zasněženými smrčky. Prostředí je úplně ideální. Po hodince lyžování už je mi docela zima, teplota vzduchu je tu prý konstantní -1°C.

Horská chata uprostřed pouště

Uprostřed sjezdovky je dokonce zatáčka a uprostřed ní stojí malá horská chata, tak jako to bývá na alpských sjezdovkách. Lyžaři si v ní můžou dát něco na zahřátí.

Čtěte také

„Je to skvělá věc pro turisty, ale je to také bezvadné pro lidi, kteří v Dubaji žijí,“ myslí si Paul. Je z Londýna a na terase téhle alpské chatičky si dává s kamarádem kávu. V Dubaji pracuje už 35 let.

Lyže je možné si půjčit přímo na místě. I obyvatelé Dubaje tak mají příležitost naučit se lyžovat

„Lyžování mě strašně baví, ale nestál jsem na tom už řadu let. A tohle je pro mě teď skvělý trénink na skutečnou dovolenou, na čerstvém vzduchu a pod krásnou modrou oblohou,“ směje se Paul poněkud bizarnímu prostředí.

Také jeho americký kolega Rob si připadá jako v jiné realitě: „Je to surreální zkušenost být najednou v chladu a na sněhu, dát si v alpské chatě horkou čokoládu nebo kafe. Ale taky je krásné pozorovat místní děti, jak jim sníh rozzáří úsměvy na tvářích,“ dodává na závěr.

autor: mac
Spustit audio