Závodní velbloudy arabských šejků pohánějí roboti

Bohaté ropné šejky si často spojujeme s kratochvílemi, které si mohou dovolit jenom díky svým neomezeným příjmům. Jako třeba velbloudí dostihy. Na jeden takový závod jsem se byl podívat v Kataru a zjistil jsem, že naše představy dost přesně odpovídají realitě. Velbloudí dostihy v sobě spojují staletou beduínskou tradici s bojem o prestiž nejmocnějších mužů dnešního arabského světa.

Sotva se mi podařilo vmáčknout se do doprovodného mikrobusu pro arabské reportéry, už náš televizní kolega z reproduktoru hlásí přípravu na start. Než si vybojuji místo u okénka, velbloudi vyrážejí na start.

„Támhle v tom autě s číslem 66 jede korunní princ Dubaje. Závodí i jeho zvířata. Jsou tu auta ze všech zemí Zálivu. Tohle je poslední závod mezinárodního šampionátu velbloudů ve věku přes tři roky,“ vysvětluje můj soused Džamál.

Konvoj luxusních terénních aut, ze kterého sledujeme skupinu běžících velbloudů, má svůj smysl. Celý osmikilometrový okruh z jedné tribuny není vidět. A takhle navíc mohou majitelé svá zvířata neustále pobízet. Slouží k tomu nezvyklé zařízení na hrbu velblouda.

Otec pobízí přes vysílačku běžícího velblouda, který vše slyší z reproduktoru na svém hřbetu

„Každé zvíře má na zádech robota s dálkově ovládaným bičíkem. Majitel ho ovládá ze svého auta nebo na něj může i křičet do vysílačky a velbloud to pak slyší z reproduktoru na svém hřbetě. Dříve se používali jako žokejové malí chlapci z jihovýchodní Asie. Byly však proti tomu velké protesty,“ vypráví mi Džamál.

„Pro děti to byla nelidská dřina a ukázalo se také, že ti kluci potom často byli v dospělosti neplodní. Proto už je používání dětí asi šest let zakázané a místo nich byli vyvinuti speciální roboti,“ připomíná známou mezinárodní kampaň, která už snad definitivně zastavila nakupování pětiletých dětí z chudých bangladéšských rodin arabskými ropnými magnáty.

Zdá se však, že se závod dostává do rozhodující fáze, a tak nešetří emocemi ani sportovní hlasatel, který dostih komentuje v přímém přenosu pro arabské televize. „Většina závodních zvířat jsou velbloudice. Nepamatuji si, že by zvítězil samec. Závodní zvířata dostávají ženská jména, takže teď to občas vypadá, že ten hlasatel opěvuje nějaká děvčata,“ usmívá se Džamál.

Velbloudi se používají jako tažná zvířata, nebo z nich může být dobrá pečínka. Třetí kategorii tvoří závodní velbloudi, ale to už je úplně jiný svět. Džamál vzpomíná, že zatím nejvíce za jedno zvíře utratil dubajský panovník.

Dostihu se účastní asi dvacet velbloudů

„Ceny dostihových velbloudů bývají astronomické. Před dvěma lety emír šajch Muhammad koupil velblouda za deset miliónů dirhamů, tedy skoro tři milióny dolarů. To jenom dokládá, jak jsou bohatí lidé v Zálivu ochotni utrácet za tuhle zábavu. Mít ve své stáji dobrá zvířata znamená prestiž. Je to soutěž mezi státy, ale i mezi jednotlivými rodinami,“ dodává.

Vítězem tohoto dostihu je ovšem velbloud, který žádné panovnické rodině nepatří – majitelem je bohatý Katařan. Zatímco ten začíná slavit, do cíle zchváceně klopýtá poslední zvíře. „Večer asi tahle velbloudice, co doběhla jako poslední, půjde na maso,“ přidává Džamál na závěr drsný vtípek.

V Kataru se pořádají i dostihy pro koně, které jsou mezi bohatými ropnými magnáty také velmi oblíbené. Břetislav Tureček navštívil dokonce stáje patřící samotnému katarskému emírovi. Jsou v Orientu prestižnější závody koní, nebo velbloudů? Jaká úskalí přináší používání robotického jezdce a který arabský národ se umí nejlépe postarat o špičkové dostihové velbloudy? Také tyto otázky zodpověděl autor reportáže v telefonickém rozhovoru, jehož záznam si můžete poslechnout.


Zvětšit mapu dostihového závodiště v Kataru

Spustit audio