Zavřete oči a oddejte se rytmu hudby. Uruguayské tango pod širým nebem dokáže divy

Nepotřebují taneční střevíce, parket ani orchestr. Vystačí si s teniskami, dlažbou a jedním reproduktorem. Desítky párů se scházejí každý víkend na rušném náměstí v centru uruguayského Montevidea a od odpoledne až do noci krouží v rytmu smyslného tanga.

Na vydlážděné části velkého náměstí s kašnou, hned vedle rušné třídy, krouží několik tanečních párů. Téměř výhradně senioři. Kolem postávají nebo posedávají zvědavci. Určitě víc než sto, už i mladších.

Náměstí Entrevero je na poměry klidného Montevidea rušné neustále. Tango se tady do všech stran rozezní vždy v sobotu a neděli, v pět odpoledne. A vydrží nejméně do deseti.

„Už jsme tady tančili, támhle nedaleko, v knihkupectví s čítárnou,“ ukazuje sedmdesátník s kšiltovkou na hlavě Daniel Prates.

„Tu ale zrušili. Lidem se po tangu stýskalo. Říkali nám – proč nepustíte hudbu venku? Udělali jsme sbírku na tuhle aparaturu a mělo to obrovský úspěch,“ vzpomíná Daniel.

Na náměstí tančí 1200 stálých tanečníků

Vozík s reproduktorem, přehrávačem a desítkami cédéček je jediná věc, co je tady potřeba. No, ještě povolení od úřadů. Už tu jsou 10 let.

„Radnice, ministerstvo kultury i cestovního ruchu, nás uznaly jako kulturní zajímavost,“ přidává se Danielova taneční i životní partnerka Graciela Otero.

Radost z pohybu lze mít v každém věku. Senioři se rozhodně zahanbit nenechávají

Lidí se tu schází prý každý víkend 300, dohromady je tady podle Daniela 1200 stálých tanečníků. A noví přicházejí. Příspěvek na hudbu je v ceně lístku na autobus – tedy co snese kapsa dělníka.

Co je nejlepší? Tančit tango hezky a navíc s někým, koho milujete

Na své plážové židličky vedle pouličních laviček si sedli Verónica Lo Campo a Gustavo Pérez. V rukou krekry, a termosku, na zalévání nápoje mate.

Verónica vypráví, že začali před rokem a půl, a dnes už se do tanga zamilovali: „Chodili jsme na taneční zábavy, a najednou začali sem tam hrát tango. Chtěli jsme ho tančit dobře, takže jsme se začali učit.“

K jeho popularitě přispěla mistrovství světa v sousední Argentině, tedy za velkým ústím řeky zvaným, Rio de la Plata. Letos byla ve vítězném páru tanečnice z Uruguaye.

„Ve skutečnosti je tango od Rio de la Plata, ne jen argentinské. Tady tančíme takzvané východní. Je v něm méně figur a méně otoček,“ takže zdá se, že Gustavo má i mnoho nastudováno. Ale k tanci přistupuje i srdcem:

Gustavo přitom dodává: „Tančit ho hezky je jedna věc. Druhá je tančit ho s někým, koho miluješ. To je velké plus. Obojí najednou je ale daleko lepší!“

Někdo má růže ve vlasech, jiní tančí v teniskách

Tenhle pár je zástupce mladší kategorie, padesátníků. Ale mladší… počkejte, ano, je tu jedna divočejší mladice – zdatně ji sekunduje muž ve věku jejího dědečka.

Už už se k ní blížím pro rozhovor, jenže – běží rychle ke svému stejně starému příteli, který si ji hlídá víc než přísným zrakem. Tak nic.

Všichni si užívají volnost, pod širým nebem. Některé dámy mají šaty, jedna dokonce růži ve vlasech, pánové zase klobouky a někteří vestičky. Ale dovolené je cokoli. Po dlažbě se tak šourají i podrážky plastových tenisek.

Místo parketu dlážděné náměstí. Tanečníci se tu scházejí každé sobotní a nedělní odpoledne a tančí až do noci

Je jedno, jak kdo tančí, hlavně, že souzní s hudbou

„Je to jednoduše úplné odevzdání mezi mužem a ženou. Jak vidíš, mnozí přivírají oči, tančí, co cítí. Nikdo je nepřeruší s tím, že takhle se netančí. Ať tančí, jak tančí. Hlavně v souznění s hudbou,“ říká organizátor Daniel Prates.

Kolem posedává – zřejmě vzhledem k věku – daleko víc žen, které to šimrá v chodidlech, a čekají na vyzvání. Především na Danielovi je vidět, že ruce a nohy má i pro ostatní partnerky. I když v tangu je kromě držení a kroku potřeba také smyslný pohled, oči má ale jen pro tu svou, Gracielu.
„Jednou jsme tancovali hodinu a půl bez přestání. Ani na jednu skladbu jsme si neodpočali,“ vzpomíná Graciela. Je vidět, že tango dokáže divy.

autor: dkk
Spustit audio