Život zasvětil raketoplánům, teď se s nimi loučí
Startoval několikrát v raketoplánu a na desítky dalších letů dohlížel jako šéf Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu v Texasu. Michael Coats nyní se smutkem sleduje konec éry raketoplánů.
Michael Coats zná raketoplány doslova jako své boty. Dnes je sice ředitelem Johnsonova řídícího centra vesmírných letů v Houstonu, tedy hlavně manažerem. Ale okolo raketoplánů a přímo v nich se pohyboval celou nejproduktivnější a také nejdelší etapu své kariéry.
Bude proto u úplně posledního přistání raketoplánu Atlantis v červenci, stejně jako byl u toho vůbec prvního před třiceti lety. Důvod není jeho ředitelská funkce, ale to, že sám v roce 1984 pilotoval sesterské plavidlo Discovery. A na vlastní kůži si také vyzkoušel, že je to velmi nejistá a riskantní operace.
Při prvním pokusu museli start raketoplánu doslova na poslední chvíli zrušit. To už byly zažehnuté motory a všichni astronauti museli palubu kvůli technickým problémům rychle opustit a motory vypnout.
„A když jsme nakonec opravdu odstartovali na další pokus, jednu mikrosekundu jsem měl pocit úlevy. Konečně jdeme na to! Pak jsem si uvědomil, že se musím soustředit, nemůžu se nechat unést a musím sledovat přístroje. A starat se o to, o co se starat mám,“ vzpomíná.
Michael Coats pak startoval v několika dalších misích. Od roku 1989 jako velitel raketoplánu. Za své pracovní výkony a profesionalitu dostal několik vyznamenání. Pro něj osobně byly výpravy na raketoplánech nezapomenutelným zážitkem. „Tam nahoře vidíte živoucí, krásnou planetu, kterou jsme dostali darem, a musíme se proto o ni starat,“ poznamenává.
Naučit se žít ve vesmíru, složit dohromady a řídit něco tak složitého, jako je vesmírná stanice, na to potřebujete inženýrské znalosti, dovednosti a zkušenosti, které jsou nenahraditelné. A americké raketoplány byly v posledních desetiletích hlavním nástrojem, který to umožnil.
Nedivte se proto, že cítí smutek i Michael Coats. „Tisíce velmi talentovaných a nesmírně pracovitých lidí zasvětily raketoplánům desítky let práce. A teď bude velká část z nich propuštěna,“ podotýká. Raketoplány končí a možná je ze několik let nahradí rakety Orion.
S budováním a investicemi do plavidel, jako byly Endeavour, Atlantis, Discovery a dřív také Challenger a Columbia, už Američané prostě nepočítají. „Až v červenci přistane poslední raketoplán na zem, bude to pro nás velmi smutný den,“ konstatuje Michael Coats, astronaut a ředitel Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu.
