Zvládnout tenhle slovenský národní nástroj nedokáže každý. Nejtěžší je prý prstoklad a foukání

Víte, jak vypadá fujara? Popsat ji umí snad každý Slovák. A navíc o ní řekne alespoň základní údaje. Fujara je slovenským národním hudebním nástrojem a je i na seznamu UNESCO. Málokdo ale ví, jak se na ni hraje a jak je to obtížné. Slovenský zpravodaj Petr Vavrouška vyrazil na hodinovou lekci hraní na fujaru, aby to zjistil na vlastní kůži. A takhle to dopadlo.

„Lidé, kteří sem chodí, jsou různí,“ zamýšlí se učitel hry na fujaru Ján Cerovský. „Ale když už přijdou, docela dost toho o fujaře vědí. Většinou mají svoji fujaru, takže mají nějaké zkušenosti. Někdy umí i něco zahrát a chtějí se jen zdokonalit,“ dodává.

Čtěte také

Dostal jsem od Jána Cerovského do ruky fujaru. Náústku se říká piskor. Rozdíly mezi intenzitami foukání, které je třeba umět, jsou hodně malé. „Často se lidem, kteří s fujarou začínají, zdá, že ani není možné se naučit foukat v tak různých intenzitách,“ přibližuje pan Cerovský.

S normálním foukáním u fujary neuspějete

Jak však ujišťuje, dá se to. „Jen potřebujete trochu tréninku a trpělivost,“ uklidňuje našeho zpravodaje Petra Vavroušku. Kromě intenzity foukání je třeba během hraní ovládat tři hmatové otvory.

Noty při hře na fujaru nepotřebujete

„O fujaře se tvrdí, že jde o nástroj meditace,“ zdůrazňuje Ján Cerovský. Jednoho z nejstarších žáků pana Cerovského však přivedla ke hraní na fujaru láska k folklóru.

„Před několika roky jsem zkoušel hru a říkal jsem si, že to snad není možné zvládnout. Moje děti viděly, že se učím hrát, a tak mi zaplatily tento kurz,“ popisuje. „Nejtěžší je prstoklad. A pak to foukání. Nikdo si nesmí představovat, že bude jen normálně foukat,“ upozorňuje.

Nakonec si zahrál i zpravodaj Petr Vavrouška. A jak po první 60minutové lekci dopadl? To si můžete poslechnout v audio záznamu celého příspěvku.

Čtěte také

autor: pev
Spustit audio