6. června  2009 v 00:00  rubrika: soutěž Zápisníku zahraničních zpravodajů

Jak jsem v Turecku chodila manželovi pro pivo

Turecký barman - Foto: Eva Štaifová

Turecký barmanFoto: Eva Štaifová

Před touto dovolenou jsem si říkala - nebudu se opalovat, ale opalovala jsem se, nechci nakupovat, ale nakupovala jsem, chci se koupat v moři, ale nekoupala jsem se... no ale k jádru pudla. Vždy se snažím naučit alespoň pár zdvořilostních frází v jazyce, kterým se v dané destinaci mluví.

Vloni jsme byli na dovolené v Turecku. Naučila jsem se tedy předem pár frází turecky, což je docela obtížné. Bar u hotelového bazénu otevíral každý den v 10 hodin. Tam bylo možné dostat nápoje jak nealkoholické, tak i místní alkoholické. Strašně se mi líbilo chodit manželovi k baru pro pivo, což by se doma stát nemohlo ani náhodou! Pivo se tam servírovalo do 2 dl skleniček. Protože jsem mohla uplatnit těch několik tureckých slovíček, co jsem se naučila, chodila jsem tam moc ráda. 

Nejdřív jsem hezky pozdravila merhaba, zeptala se, jak se číšník má - nasilsiniz, on mi něco odpověděl a zeptal se podle mého odhadu, jak se mám já. Já odpověděla turecky ijím, tešekere ederim, což je mám se dobře, děkuji a pak řekla bir bira lytfen - prosím jedno pivo, na závěr jsem ještě turecky poděkovala tešekere ederim. Když jsem přinesla mužovi pivo, říkal, že se číšník u baru pokaždé, když jsem s ním mluvila, rozzářil jako lampion. 

Bodejť by ne! Každý tam přišel a bez pozdravu a poděkování řekl německy, anglicky nebo rusky jedno pivo, dvě koly, tři vodky atd. Bylo mi těch číšníků opravdu líto, protože tam fungovali jako živé pípy. Asi jen já jsem s nimi mluvila jako s živými lidmi. Ocenili moji snahu mluvit turecky a chovali se ke mně moc hezky. Zatímco jiným z legrace ucukávali se sklenicí požadovaného nápoje, mně to nikdy neudělali. Barmani se přímo srotili a velice je pobavilo, když jsem před nimi turecky počítala do deseti bir, iki , yč... 

Měla jsem legraci z toho, jak nás personál při cestě po areálu hotelu zdravil při pohledu na moji blonďatou hlavu německy a já na to odpovídala turecky, což je trochu vykolejilo. Ať žijí cizí jazyky! 

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině. 

Autor:  Eva Štaifová
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Původní diskuse

listování po 20 |50 |100 |
[|<] [<<]
[>>] [>|]
záznamy (bez odpovědí) 1 - 4 z 4
 
11:59 26.06.2009 Jakub tak nevím....
12:53 25.06.2009 bami Jak jsem v Turecku chodila manželovi pro pivo
14:27 21.06.2009 Olga souhlas
13:52 24.06.2009 Anička forum   nudný zážitek z dovolené
12:20 21.06.2009 petr pivní "zážitek"
[|<] [<<]
[>>] [>|]
záznamy (bez odpovědí) 1 - 4 z 4