Svoboda po australsku

UluruFoto: Luboslav Ringl

Mám v Austrálii kamaráda Jirku. Za soumraku socialismu dospěl k názoru, že větší svoboda je žít hlavou dolů a emigroval. Stál o to, abychom se i my podívali, jak to tam chodí. Letos v březnu jsme na místě zjistili, že normálně - po nohou, jako u nás.

Umínil jsem si vidět Uluru. Červený kopec uprostřed Rudého vnitrozemí. Ještě nedávno byl oficiální název obřího pískovcového monolitu Ayers Rock. Doba se změnila a místopisné názvy přešly z jazyka kolonizátorů zpět k domorodému pojmenování. I označení Aboriginals je vnímáno jako politicky nekorektní. Byl jsem na domorodce zvědavý. Znal jsem bumerang, didgeridoo a desertart, a proto jsem se těšil. 

Narozdíl od Aboridžinců mě Kopec nezklamal. Byl opravdu červený a fascinující. Monumentální svým zjevem uprostřed roviny z červeného písku a neuvěřitelnou hrou barev při západu slunce. Stáli jsme na jeho úpatí a cítili to vnitřní chvění. Genius loci. Pro původní kmen Anangů je to místo posvátné. Mají ho ve správě společně s úřady. Jako každý kluk (byť dávno odrostlý) jsem zatoužil vylézt nahoru. Vstupovat není ale žádoucí, ruší se tím duchové. Záleží na rozhodnutí domorodých správců. 

To odpoledne, kdy jsme k Uluru dojeli, byla branka k vyznačené stezce na vrchol otevřená. Bylo bezvětří a vzduch se pohyboval jenom křídly milionů všudypřítomných much. Podlehli jsme kouzlu západu slunce a nechali výstup na druhý den. Ráno však nebylo moudřejší večera. Bylo zamčeno. Silný vítr na vrcholu, nebezpečí výstupu - hlásala tabulka. Nevím, panovalo stejné bezvětří jako včera, jen much bylo o něco méně. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že nám to původní obyvatelé svými schválnostmi tak trochu vrací. Když jsme pak procházeli ulicemi Alice Springs a pozorovali zanedbané soukmenovce správců hory, potácející se pod vlivem všeho možného a posedávající po parcích, cítil jsem silné zklamání z očekáváného setkání kultur. A snaživý pomalovaný hráč na didgeridoo na nabřeží Darling Harbour v Sydney už nedokázal mé zklamání vylepšit. 

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.