Byl jsem hejsek na přesdržku, přiznává Aleš Cibulka

Byl jsem hejsek na přesdržku

Aleš se v 15 letech stal moderátorem soukromého rádia v Karlových Varech. A co to s ním udělalo? „Ta popularita v tom kraji byla ohromná,“ říká, „do to ho jsem ještě dělal pořad pro děti a vydal jsem CD pro děti. Když jsem v 18 přicházel na hereckou školu, tak tam mi velmi rychle srazili hřebínek.“ Tenkrát se z toho prý hroutil. „Odjel jsem zpátky domů a řekl, že do tý hnusný Prahy se nevrátím. Nosil jsem vlasy do půl ramen a myslel jsem si, že Praha na mě čeká,“ vzpomíná.

Mám dojem, že Nataše Gollové zahýbám

K lásce k prvorepublikovým filmům Aleše přivedla právě pražská studia. „Když jsem přišel do Prahy a zjistil jsem, že nejsem žádná velká hvězda, utíkal jsem z té zlé Prahy v pátek domů a v neděli v podvečer jsem se do ní vracel. A právě v neděli odpoledne běžel v televizi film pro pamětníky a to bylo to poslední před mým odjezdem, co jsem viděl, než jsem odjel do té hnusné Prahy. A tak se zrodila moje láska k pamětnickým filmům, které si nekladly si za cíl nic složitějšího než to, aby lidé zapomněli, co se kde děje. Byly to sladkobolné limonády o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla. V těch filmech jsou dámy opravdu dámami, pánové jsou opravdu gentlemani. Ta doba je zidealizovaná, ale ty filmy jsou oáza klidu.“

Aleš Cibulka napsal dvě knihy o prvorepublikové herečce Nataše Gollové. „Věnoval jsem jí vlastně dvanáct let života. Když si vybavím to penzum práce, tak už bych do toho asi nešel,“ říká Aleš Cibulka. „A kdybych měl psát o někom jiném, co ona by to mu řekla? Mám pocit, že bych jí zahýbal.“

V ústraní

Aleš Cibulka loni začátkem roku zmizel z očí veřejnosti a stáhl se do ústraní. „Nedělo se nic, ale dověděl jsem se, že jsem byl na dně, přišel jsem o práci, jsem nemocný a tak podobně. Ale je to jednoduché, naordinoval jsem si odpočinek. Nikdy jsem nedostal tolik soucitných esemesek nebo mailů, jestli jsem v pořádku. Vypadnout dobrovolně z té mašinerie je něco, co nikdo nepochopí a dobrovolně by to neudělal. Bylo to rozhodnutí, které jsem udělal za čtyři hodiny cestou vlakem z Chodova u Karlových Varů do Prahy. Otevřel jsem diář, zjistil, co se na mě valí a řekl si, že to už nechci,“ vysvětluje.