Kdybych si měla vybrat, vzdám se hudby, říká zpěvačka a spisovatelka Natálie Kocábová

Natáliino dětství byl prý boj. „První vlna byla na střední, kdy jsem se strašně předváděla a měla jsem za to, že musím mít pozornost. Nevím proč. Druhá vlna přišla na vejšce, tam jsem cítila, že možná jsem v tom psaní dobrá, tak jsem s tím taky bojovala, a třetí vlna přišla teď. Došlo mi, že to tak bude už pořád. Když jsem byla ještě s manželem, tak on mi dělal zázemí, a teď už nemám tenhle svůj bunkr,“ vypráví Natálie. „Jednodušší je nebejt dítě slavnýho rodiče. Táta je strašně známá postava, ta jeho síla, a tím pádem i závist je strašná.“

„Myslela jsem si, že to mám už zpracovaný, ale i teď je to pro mě pořád aktuální téma. Na psychiatrii chodím celej život, my to trochu máme v rodině. Připustit si, že bych měla jít k psychiatrovi, to mi nikdy nedělalo problém, my máme v rodině asi tři, čtyři psychology, tak tam nebyla ani špetka studu nebo pocitu, že je to divný.“

Vztah s tatínkem má Natálie teď prý nejlepší, co kdy byl. „Pořád řešíme všechno. My jsme navíc všichni takový dramatický, snad za celej život nebyla chvíle, kdy by se něco zásadního nedělo. Bylo to pořád natřískaný. Jako rodina toho máme navíc hodně za sebou a teď po dlouhý době si myslím, že bude konečně nějakej klid.“

Zpěvačka a spisovatelka

Natálie před několika týdny vydala nové CD Ellis Island. „To CD reflektovalo konec mýho manželství, to byla ta moje nálada, když jsem vybírala písničky. Je to dost temný, pomalý, a navíc má černobílý obal. Ale dneska už by to cédéčko bylo dynamičtější a rychlejší. Vyplynulo to prostě z mojí životní situace.“

Psát Natálie začala už ve svých osmi letech, za sebou má už několik knížek. „Když píšu, nemůžu zpívat a opačně. Já mám úplně jiný chování v těch obdobích, trvá to vždycky celé měsíce,“ vysvětluje. „Teď už mám v hlavě připravený dva romány. Ten jeden už mě začíná tlačit, to začnu psát někdy v září, až budu mít nazkoušený koncerty.“ A kdyby si musela vybrat, jestli bude dělat muziku, nebo psát? „Kdybych se musela jednoho vzdát, tak se vzdám hudby. Psát potřebuju nejvíc.“