Sabina Laurinová: Mrzí mě, že dnes může hrát kdokoli

Po základní škole vystudovala Sabina pražskou konzervatoř. S divadlem se potkávala zblízka, její tatínek působil jako pedagog na DAMU a režisér v několika divadlech. Od konzervatoře ji ale nejdřív zrazoval. „Jsem ráda, že jsem neposlechla tatínka a nešla na nějakou normální školu. Když se blížily přijímací zkoušky, vzal mě tatínek za Jiřím Valou. U nich doma v obýváku jsem předvedla monolog a pan Vala tatínkovi řekl: Františku, no tak zrnečko talentu tam je,“ vzpomíná Sabina.

DO-RE-MI

Sabina říká, že velmi ráda přijímá výzvy: „V momentě, kdy mám pocit, že něco vůbec neumím, tak do toho jdu, abych si to zkusila. Tak to bylo s DO-RE-MI i s jedním slovenským sitcomem.“ Se soutěží DO-RE-MI strávila celých šest let jako moderátorka spolu s Pavlem Trávníčkem. A jak na tohle období vzpomíná? „Bylo to šest let neskutečné příležitosti, naučila jsem se velmi dobře improvizovat, jen tak něco mě už nerozhodí, naučila jsem se práci s kamerou, komunikaci s širokým publikem. A soutěžící. Ti měli kolikrát takovou trému, že se před kamerou roztřásli a nedostali ze sebe ani slovo. To jsme se s Pavlem Trávníčkem opravdu zapotili.“

Dnešní doba je postavená na agresivitě a drzosti

Podle Sabiny se v poslední době vytrácí určitá pokora v herectví. „Dneska je herců daleko víc, než jich bylo, když jsem začínala. Když přicházejí mladí herci do divadla, často nejsou připraveni na ten start. Mě mrzí, že dneska může „hrát“ kdokoli. Modelka, člověk z ulice. Když si vzpomenu, tak my jsme začínali pomalu, po kouskách. Chodili jsme na konkurzy, dostávali jsme malinkaté roličky. Dnešní doba přináší pocit, že když je člověk viděn v nějakém seriálu, tak je už známý a populární. Naše profese trošku ztrácí smysl. Kdokoli, kdo je trochu drzý, tak má leckdy zelenou,“ dodává Sabina.

Sabina Laurinová mluvila i o tom, jestli se chystá následovat svého tatínka a učit mladé herce, o tom, co potřebuje k pocitu štěstí, i o tom, co jí kdysi řekl herec Josef Bek. Poslechněte si celý rozhovor.