Vždycky jsem toužila být Dietl, přiznává scénáristka Markéta Dočekalová

6. prosinec 2016

Až na dřeň

Na nočním stolku má knihu, která jí před pár týdny vyšla, a kontroluje, jestli v ní nezůstaly chyby, a právě napsala první čtyři věty svého nového románu. I přesto, že pohyb jí kvůli vrozené vadě dělá čím dále větší potíže, překypuje scénáristka a spisovatelka Markéta Dočekalová nezměrnou energií.

Cesta za snem

Už odmalička si Markéta Dočekalová přála psát pro televizi a když se jí někdo zeptal, čím chce být, říkala, že chce být Dietl. „Myslela jsem si, že to je druh profese," vypráví. Vystudovala žurnalistiku a stále snila o psaní pro televizi. "Dodnes jsem vděčná svému tehdejšímu manželovi, který mi tenkrát řekla zásadní větu - a ty si myslíš, že oni tě tady doma najdou? Uvědomila jsem si, že když jim o sobě neřeknu, tak o mně nebudou vědět. Došlo mi, že je to pravda. Zatelefonovala jsem tam a zrovna probíhalo výběrové řízení na scénáristy. Přes víkend jsem napsala námět na seznamku. Nevím, co se stalo, asi tam někde nahoře byli andělé, a oni mě vybrali."

Hollywood?

Markéta Dočekalová byla také jen krůček od hollywoodského filmu. „Před mnoha lety jsme dávala jeden námět v Americe, bylo to už na spadnutí, jenže Američani chtěli, abych změnila konec, zdál se jim příliš pesimistický. Ale on byl realistický. Tak jsem postupně odevzdala šest variant konců. Nelíbilo se jim to a navrhli vlastní řešení. Já jsem tu otočku do velkého happy endu odmítla, a tak to celé skončilo u mně v šuplíku. Za čas jsem to zase vytáhla na světlo, námět se líbil Dušanu Kleinovi. Jenže konec, ten můj původní realistický konec, ten se Kleinovi zdál zas příliš optimistický, takže námět je v šuplíku ještě teď," popisuje Markéta Dočekalová.

Proč cvičíš, stejně skončíš na vozíku!

Markéta Dočekalová trpí vrozenou vývojovou vadou kostí, kvůli které se pomalu přestává hýbat, a výše zmíněnou větu jí řekl kdysi jeden lékař: „S věkem se to zhoršuje, chrupavky odcházejí. Mám dneska už spoustu totálních endoprotéz. Ale všechno se nahradit nedá, třeba nemůžou vzít moji páteř a vyměnit ji za jinou. Všechny obratle se sesouvají, plotýnky měknou a mizí. Hlavně máte problém vydržet jít. Má to plíživý postup. Nejdřív chodíte špatně, pak s hůlkou, o jedné berli, pak s dvěma berlemi. Teď bych bez nich nikam nedošla a jednou to asi skončí opravdu na vozíku. Polkud se tak stane, tak budu fungovat nejlíp, jak mi moje mysl a nátura umožní," vypráví Markéta Dočekalová. K psaní prý potřebuje mozek, ne tělo.

Před dvěma lety jela Markéta do Francie na jazykový kurz a zažila tam díky své nemoci neuvěřitelé historky. Ovšem v Česku jí lidé kvůli berlím i nadávají. Poslechněte si celý rozhovor v našem archivu a podívejte se na videa.