Roční odpad čtyřčlenné rodiny vtěsnaný do jediné zavařovací sklenice. Život bez obalu vám zjednoduší život

Bea je Francouzka a se svým manželem, dvěma dětmi a malým psem žijí v Kalifornii. Jejich život je jednoduchý a nekomplikovaný, založený na zážitcích, ne na věcech. Je zakladatelkou bezpodpadového životního stylu, jehož cílem je produkovat minimum odpadu. Za celý loňský rok se jim podařilo veškerý odpad vměstnat do litrové zavařovací sklenice.

A jak na to? Podle pěti zásad dodržovaných podle pořadí: Refuse, Reduce, Reuse, Recycle, Rot, tedy odmítnout, redukovat, znovu použít, recyklovat a kompostovat. Své věci rodina zredukovala na minimum, a když něco potřebují třeba děti do školy, koupí zboží už použité. Stejně tak když už něco nepotřebují, vrátí to zpátky do oběhu. „Odmítáme to, co nepotřebujeme. Řekli jsme ne plastovým lahvím, letákům, propagačním materiálům jako jsou propisky a igelitky plné dalších věcí. Kdybychom si je vzali, bylo by to, jako když řekneme – vyrábějte další takové věci. Taky jsem řekla ne vizitkám. Po každé přednášce někdo přijde a chce mi dát svou vizitku. Ale s většinou těch lidí už jsme v kontaktu, tak na co vizitku?“ říká Bea Johnson.

Jak to začalo?

Bea Johnson v pražském obchodě Bez obalu|foto: Nikola Bruncová

Tahle cesta její rodiny začala před deseti lety: „Chtěli jsme se přestěhovat a rok jsme žili v pronajatém bytě jen s těmi nejpotřebnějšími věcmi. Zbytek našich věcí byl uložený ve skladu. Po roce jsme zjistili, že osmdesát procent toho, co bylo ve skladu, vůbec nepotřebujeme. Tak jsme se toho zbavili,“ líčí začátky svého životního stylu Bea. Jak sama říká, je maximalistka, proto chtěla svou vizi dotáhnout k dokonalosti.

Věci na jedno použití? Jediná v celé domácnosti. Toaletní papír

Tak rodina začala víc přemýšlet a vzdělávat se, Bea sledovala spotřebu vody a elektřiny, naučila se zavařovat a hledat další možnosti, jak omezovat odpad. „Zkoušeli jsme hodně věcí, některé fungovaly, některé ne,“ přiznává Bea, „řešila jsem třeba toaletní papír. Říkala jsem si, že musí existovat náhrada. A opravdu existuje takový mech, tak jsem ho našla a vzala domů. Ale on uschnul a nebyl to moc příjemný zážitek. Proto stále používáme toaletní papír, to je jediná věc na jedno použití v naší domácnosti.“

Čtěte také

Oblečení z druhé ruky

Obsah skříně každého člena rodiny se vejde do jednoho kufru: „Zjistili jsme, že normálně používáme asi dvacet procent oblečení a zbytek si schováváme. Já sama mám jednu košili, dvoje šaty, dvě sukně, sedm topů a pět párů bot. Když toho máte méně, neznamená to, že máte méně možností. Dokážu z toho vytvořit spoustu modelů.“

Potraviny

„K nákupu potravin potřebujeme tři nákupní košíky a nádoby na nákup věcí na váhu. Používáme sklenice, síťovky na zeleninu, mléko kupujeme ve skle. Suché jídlo dáme do pytlíku a láhve používáme jedině vratné. Jídlem neplýtváme, máme přehlednou ledničku se zásuvkami, takže hned zjistím, co je potřeba.“ Bea taky hodně zavařuje a konzervuje potraviny. Třeba jednou ročně nakoupí spoustu rajčat a udělá pak omáčky na celý rok.

Roční odpad čtyřčlenné rodiny Johnsonových|foto: Zero waste

„Za každou cenu se snažíme vyhnout plastům. Když třeba půjdu na oslavu a vezmu si tam kousek sýra, který byl v plastu, tak to už poznám. Plast je z toho jídla cítit. I když jsou plasty recyklovatelné, vyrobí se z nich další věc, která už dál ale recyklovatelná není,“ vysvětluje Bea, „jediné jídlo, které kupujeme v obalu, je máslo, protože obaly od něj můžeme kompostovat.“

Když rodina kupuje něco nového, pak z druhé ruky nebo na bleším trhu, a když to nejde, pak od firem, které nabízejí doživotní záruku. Místo plastů používají kov a sklo. Děti mají do školy pořadače nebo desky z kartonu nebo ze dřeva, které je možné kompostovat. Do kompostu přijdou třeba i bambusové kartáčky na zuby i hedvábné zubní nitě. Rodina teď možná trochu paradoxně recykluje mnohem méně než dřív, ale je to jedině proto, nemá co.

„Od té doby, co jsme začali žít bez odpadu, změnil se výrazně náš životní styl, objevili jsme život založený na zážitcích, ne na věcech,“ říká Bea, „srovnali jsme účty před a po a teď ušetříme na výdajích 40 procent. 15 procent ceny potravin je cena obalu, kterou platí spotřebitel. My do odpadu neinvestujeme.“

V rámci svého pražského programu Bea Johnson navštívila i první český zero waste obchod, který na pražských Vinohradech provozuje organizace Bezobalu. Potraviny tam koupíte pouze na váhu a obal si musíte přinést. Podobných obchodů vznikají po celé Evropě desítky každý rok. I v česku se chystá další obchod s rozšířeným sortimentem.

Roční odpad rodiny Johnsonových se vejde do zavařovací sklenice|foto: ZonaFoto