Novozélandští ragbisté předvedli v Praze oblíbenou haku

Ragbisté Nového Zélandu jsou nejspíš jediným sportovním týmem vůbec, který má svůj oficiální bojový tanec. New Zealand Ambassador´s neboli All Blacks, jak se jim říká kvůli tradičnímu černému dresu s bílou kapradinou, ho předvádějí na začátek každého mezinárodního utkání. A právě pár desítek sekund, ve kterých se parta jinak sympatických sportovců promění v divoké bojovníky snažící se vyděsit své soupeře, patří mezi nejoblíbenější divácké rituály ve sportu vůbec. Nadšení haka vzbudila i u těch pražských.

A co že to Novozélanďané ve své hace zkombinované z výhružných gest, demonstrace fyzické síly a nesrozumitelných, kletbu připomínajících slov soupeřům vlastně sdělují? „Základem je výzva, vyzýváme soupeře. Není to jen o tom nabudit náš tým, ale snažíme se vyhecovat i protivníky. Jde nám o to ukázat výzvu a doufat, že ji soupeř přijme. To je haka,“ vysvětluje hráč Nového Zélandu.

Mimochodem, haku prý s nováčky v národním týmu All Blacks nikdo netrénuje. Nemusí. „Haku u nás umí každé dítě starší pěti let. Zvláště ty, které hrají ragby. Naučí se ji jako malí a pak jen čekají na příležitost předvést ji před zápasem. Protože nabuzuje emoce a zvedá hladinu adrenalinu,“ vysvětluje jeden z hráčů New Zealand Ambasador´s - po vítězné verzi haky na závěr zápasu stále ještě bez trička.

Veronika Neprašová natáčí rozhovor s novozélandským ragbistou|foto: Veronika Neprašová

Novozélanďané totiž po vyrovnané první půli Čechy nakonec přece jen udolali výrazným rozdílem 13:36. Tuzemským hráčům to ale ani tak na náladě neubralo. „První poločas byl úžasný, de facto jsme remizovali 10:10. Pak se to ale zlomilo,“ říká Martin Charvát z českého reprezentačního týmu.

A náladu nezkazil závěrečný výsledek ani fanouškům a fanynkám, kterých na souboj dorazila minimálně polovina celého osazenstva. Není se čemu divit. Ragbisti jsou svalnatí a urostlí a oproti fotbalovým primadonám je nerozhodí ani tvrdé skolení od stokilového soupeře. Ale jakmile zazní závěrečný pískot, promění se tyto dravé, nemilosrdné šelmy ve veselé a ochotné chlapíky, kteří se na hřišti trpělivě věnují svým fanouškům a ochotně a s úsměvem se vyfotí s každým, kdo o to požádá. Ne nadarmo si hráči ragby vysloužili mezi sportovci přezdívku gentlemani: „Mimo trávník jsme všichni gentlemani, ale na hřišti jsme lvi,“ říká jeden z nich. Není divu, že tito lvi s milým jádrem okouzlili už nejednu ragbyovou fanynku.