Přepis: K věci Štěpánky Duchkové - rozhovor s Martinem Proškem

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Vítejte u pořadu K věci. Do studia dnes přišel ředitel Ústavu pro jazyk český Martin Prošek. Dobrý den.

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Dobrý den.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli, já musím na úvod říct, že vy jste vlastně můj kolega. Protože vy vysíláte v Českém rozhlase v Plzni, kde máte jazykový koutek, a to mne tedy velmi zaujalo, co tam lidem říkáte?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Je to tak. Jsem vlastně kolegové ten jazykový koutek nemá nějak tématicky omezený záběr, takže tam vlastně říkáme úplně všechno, co je o jazyce zajímavé. Co je nové, ale zároveň také hovoříme o věcech, které už jsou v jazyce třeba delší dobu a jenom se na ně pozapomíná. Mluvíme o věcech, které zrovna jsou aktuální.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A Češi jsou nesmírně hákliví na spisovnou češtinu. Já jsem si toho všimla jak v televizi, tak i v rádiu. Tam často lidé píší různé i stížnosti nebo nápady, jak by se dalo co říkat. To tedy vy musíte zažívat mnohem víc, než jsem to kdy zažila já. Je to tak?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
No, my to totiž nevidíme hlavně tak vyhroceně jako všichni Češi, abych to tak řekl. My si myslíme, že spisovná čeština je jeden z kódů nebo jedna z oblastí celého toho národního jazyka a spisovná čeština je tedy prestižní kód, který patří do takové prestižní komunikace, ale myslím, že není potřeba cítit se provinile, když někde píšete nějakou soukromou esemesku pro někoho, kdo řekněme, jaksi hodně snese, protože se hodně dobře znáte a víte, že se nemusíte zrovna chovat jazykově prestižně. Takže spíš si myslím, že se snažíme o češtině hovořit tak, abychom objasnili, že jsou určité situace, do kterých spisovná čeština patří. No a potom jsou samozřejmě situace do kterých patří i jiné kódy. Třeba nářečí nebo obecná čeština, podle toho odkud člověk pochází. Jaké má jazykové, řekněme, pozadí, zkušenosti.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vás samotného dokáže něco, když někde něco slyšíte rozčílit? Já vám uvedu příklad sama za sebe. Mě třeba velmi trhá uši a bývá to časté i v rádiích, hlavně v komerčních, díky požáru uhořel. To já vždycky můžu vylítnout z kůže. Máte to také?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Mám určité, určitá vyjádření nebo určité obraty, které neslyším úplně rád. Jsou to hlavně obraty typu mějte hezký den, mějte hezký víkend, které jsou evidentně utvořené pod vlivem angličtiny. Nemám rád takové to ostentativní používání angličtiny a anglických výrazů u různých, řekněme, byznysmanů a obchodníků. Ale jinak, pokud jde o takové obraty typu díky něčemu, tak jsou to obraty, které slýchám často. Jsou to obraty o nichž často slýchám právě ty nářky, ale musím říct, že právě k tomuto jevu přistupuju s takovou, s takovým vědeckým odstupem. Vím, že se to děje a jsem na to zvyklý. Neznamená to, že bych to schvaloval, to jistě ne. Určitě je potřeba rozlišovat, jestli je to jev, který skutečně vítáme nebo jev, nad kterých bychom se neměli radovat.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale máte nadhled.

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Ale zrovna v tomto případě to není jev, který by skutečně ve mě vyvolával nějaké výrazně nelibé pocity.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ve funkci teprve od podzimu a když jste nastoupil, prohlásil jste,je třeba, aby si nás lidé nepletli s jazykovým úřadem. To si pletou? Jak si to pletou lidé?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Ano. Lidé si nás často spojují s institucí, která je pověřena výkonem státní správy. Domnívají se, že Ústav pro jazyk český je nějaký úřad, který může za někým přijít a říci, vy se jazykově chováte nevhodně. Používáte nespisovnou češtinu v prestižních situacích a uložit za to třeba nějakou pokutu nebo nějaké sankce. Navíc se často domnívají, že máme třeba i nějaký zákonný prostředek k dispozici, kterým můžeme ten jazyk nějak výrazně ovlivňovat, ale nic takového není pravda. Ústav pro jazyk český je součástí Akademie věd České republiky. Je to instituce výzkumná, takže jeho role v tomto případě je spíše výzkumná a osvětová. Nemůžeme nikomu jazykové chování nějak účinným způsobem nakázat, přikázat a tak podobně. Čili v tom je potřeba asi nejvíce šířit osvětu.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, to ano, ale vy přeci aktualizujete pravidla pravopisu i slovník češtiny. Tak, přeci v tom nakazujete, jaká mají být pravidla. To je právě trochu diskutabilní otázka. Je pravda, že my produkujeme ty příručky, které jsou široce respektované, podle kterých se ve škole hodnotí výstupy v předmětu český jazyk a literatura, podle kterých se tradičně řídí veřejné dění. Považují se za prestižní. Rozhoduje se podle nich, co je správné a co není správné v jazyce, ale to je takové jaksi kulturní vidění. Je to taková kulturní tradice. To, že ty příručky respektujeme, je dáno nějakou zvyklostí, nějakou tradicí. Je to samozřejmě do značné míry dáno i tím, že jsou doporučené pro školy ministerstvem školství. To v tom samozřejmě hraje velikou roli, ale rád bych podotkl, že ten respekt k těm přírůčkám, jak říkám, nevyplývá z žádných zákonných předpisů nebo úředních omezení nebo nařízení. My jsme samozřejmě rádi, že ty přírůčky jsou respektovány, rádi poradíme ve věcech jazykových, rádi doporučíme, jak se chovat ve které komunikační situaci, ale nedá se to chápat stejně jako třeba zákonodárná činnost státních orgánů nebo vládních orgánů. Nemá to úplně vládní charakter v tomto ohledu.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli, proč se ta pravidla pořád mění? Já když jsem byla malá, tak se psala velká písmena na začátku některých názvů úplně jinak, než dnes. Mě to tedy nesmírně rozčiluje, takže často píšu špatně z tohoto důvodu. Proč se to mění?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Já bych zase uvedl na pravou míru to, že není pravda, že by se pravidla českého pravopisu aktualizovala velmi často. Existuje taková tradice, podle které se pravidla českého pravopisu aktualizují, pokud možno od několik generací.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, já to asi chytla zrovna ...

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Vy jste asi zrovna chytla to období té změny a rád bych také podotkl, že ta pravidla se neměnila nijak drasticky. Pokud teda mluvíme o obsahu pravidla českého pravopisu. Jinak jazyk jako celek se pochopitelně vyvíjí a spousta věcí se mění, ale samotná pravidla českého pravopisu jako pravopisná přírůčka se neměnila nějak zásadně. Poslední velká obsahová proměna proběhla v roce 1993 a došlo v jejím rámci právě třeba k úpravě psaní velkých písmen, ale musím říct, že to rozhodně nebyla revoluce.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro mě ano. Naším dnešním hostem je ředitel Ústavu pro jazyk český Martin Prošek. Já už jsem, pane řediteli zmínila, že jste ve funkci čerstvě od podzimu čerstvě od podzimu. Kam chcete, aby ústav směřoval? Jakou máte vizi? Nebo možná se zeptám ještě jinak. Co byste chtěl změnit? Aby to bylo jinak, než to bylo před tím podzimem?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Já bych jednak byl rád, abychom se stali do nějakého širšího evropského výzkumného rámce co se týče té naší vědecké práce, protože to je věc, o které veřejnost málo ví. Často se veřejnost domnívá, že naší hlavní náplní práce je, že si v ústavu neustále opakujeme vyjmenovaná slova a psaní s z a tak podobně.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale co tam tedy děláte, je vás tam hodně?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Je nás tam hodně a právě, že někteří z nás pracují na zdrojích, které jsou viditelné na veřejnosti, což jsou právě ty slovníky nebo pravidla českého pravopisu. Nebo nové zdroje jako je třeba internetová a jazyková přírůčka a část pracuje hlavně na té vědecké práci. Není to rozděleno úplně striktně. I ti, kteří dělají ty veřejné zdroje, mají částečně i nějaký vědecký výstup, takže po té stránce výzkumné bych byl rád, abychom se zlepšili nebo abychom se o něco posunuli právě v tom zařazené do nějakého evropského výzkumného prostoru, abychom se dostali do nějakých prestižnějších publikačních platforem, do nějakých prestižnějších časopisů. Prostě do širšího povědomí s různými evropskými lingvisty nebo světovými. Co se týče těch zdrojů pro veřejnost, tak to je samozřejmě nesmírně důležitá součást naší práce a v té oblasti bych rád pokračoval v tom, co už jsme v ústavu úspěšně, totiž v publikování informací o jazyce, v publikování v různých materiálech uživatelům při používání jazyka. Při používání, kde napsat správně čárku, kde napsat velké písmeno, které slovo použít v které situaci a tak podobně.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měkké a tvrdé i se často nejsou ve slově slyšet, nejsou k ničemu. Říkají kritici. Co si myslíte o případném zrušení.

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
No, já si myslím, že u jazykových jevů bychom neměli postupovat takto překotně. A další důležitá věc, že ne vždy lze při řešení jazykových jevů uplatňovat jenom kritéria racionální. To znamená to, jestli to je k něčemu nebo není k něčemu. Je potřeba říci, že sice to není slyšet, ale je potřeba upřesnit, že to není slyšet, platí jenom pro určitou část našeho území. V některých nářečích ta výslovnost rozdílná tvrdého a měkkého i je stále patrná a zároveň to také samozřejmě rozlišuje význam v písmu a v neposlední řadě a to je také velice důležitá věc, která se v užívání jazyka uplatňuje, totiž neradi se vzdáváme nějaké tradice něčeho na co jsme už zvyklí, co máme zažité ale si myslím, že i kdybychom chtěli někam velmi narazili u našeho národního společenství. Myslím si, že tradici by většina česky píšících a mluvících občanů naší země prostě nechtěla přijmout.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Češky stále častěji přestávají svá příjmení přechylovat. Vznikají tak jména jako třeba paní Svoboda. Jak vy na to hledíte? Líbí se vám to?

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Já jsem se dostal k tvorbě jedné takové diplomové práce, která se tím zabývala a v té diplomové práci bylo zjištěno, že to není tak, že by těch příjmení nějak výrazně přibývalo, existuje určitá proporce těch příjmení, která zůstává, není to většina, je to spíše okrasou hodně vidět. Právě tím, že zůstávají nepřechýlena si jich v té komunikaci všimnete, protože se samozřejmě zarazíte a nevíte, jak s nimi úplně přesně zacházet. Můj pohled na ně je prostě vědecky střízlivý, to znamená ten, že si nemyslím, že bychom měli za každou cenu někoho k tomu přechylování nutit, jen je potřeba asi dobře vysvětlovat, že za některých okolností je to přechýlené příjmení pro češtinu mnohem výhodnější, protože zkrátka pokud to příjmení přechýlíte, tak dosáhnete toho, že bude naprosté většině v kontextu ve které se v té věto dostane.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji, že jste přišel do pořadu K věci. A na shledanou.

Martin PROŠEK, ředitel Ústavu pro jazyk český
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.