Každá generace má své Mnichovy

Podle Mikuláše Krupy je poměrně běžné, že učitelé s dětmi nestíhají ve výuce probrat moderní dějiny, obvykle v deváté třídě končí s koncem druhé světové války: „Někteří učitelé se tomu věnují, třeba i v občanské výchově, všeobecně bych ale řekl, že je poměrně výjimkou, že by žáci dokázali říct, co se stalo v roce 68.“

Hodnoty a současná generace

„Mám dojem, že současná generace nedovede pojmenovat své hodnoty,“ říká Mikuláš Kroupa, „oni mají takovou představu, že hodnoty jsou věci, které si člověk poskládá před sebe a může si vybrat. Jenže tak to přece není, hodnoty jsou to, co žijeme. Problém je, že starší generace nerozumí té mladší generaci a mladší generace nerozumí zase té starší. Předešlá generace byla ochotná umírat za některé hodnoty a ve chvíli, kdy vidí, že se ty hodnoty vytrácejí nebo jim ta mladší generace nerozumí, to nedorozumění může být vážné.“

Společnosti Post Bellum se dosud podařilo zaznamenat už pět tisíc výpovědí pamětníků klíčových momentů 20. Století. Vzpomínky těchto lidí zaznamenává už patnáct let. Podle Mikuláše Kroupy je většina pamětníků vstřícných a rádi svůj příběh vyprávějí. Stává se ale také, že lidé odmítnou: „Většinou se to stává u lidí, kteří pravděpodobně nemají čisté svědomí. Když pracujete se spisem StB plným vyšetřovatelů, udavačů, konfidentů, tak s některými bychom rádi mluvili a pochopili jejich životní příběh. Ale ne vždy se podaří přesvědčit člověka, aby vyprávěl.“

A někteří z těch, co se rozhodli podělit o svůj příběh, byli zase nespokojení. „Někomu se třeba nelíbilo, jak jsme zpracovali jejich příběh, nebo se jich to dotklo. Mysleli, že ho zpracujeme tak, jak ho podali oni, třeba že byli profesionální policisté, kteří plnili rozkazy.“