Regina DAB Praha

Český rozhlas Regina - Foto: Eva Dvořáková

Český rozhlas ReginaFoto: Eva Dvořáková

Regina DAB Praha je rádiem veřejné služby a je jednou z regionálních stanic Českého rozhlasu. Od 2. listopadu 2015 vysílá v digitálním formátu.

Hity, doprava, informace  

Regina DAB Praha vysílá pro obyvatele hlavního města a jeho okolí, zaměřuje se především na lidi s aktivním způsobem života a na řidiče. Zprávy můžete poslouchat každou půlhodinu a informace z pražské dopravy každých 15 minut. Zpravodajské vstupy se vysílají v průběhu celého dne a nabízejí aktuální pražská témata, sport, přehled tisku a samozřejmě předpověď počasí. Co se týká hudby, vysílá Regina DAB Praha hity posledních 20 let. 

Program  

Pořad Prahou křížem krážem putuje po zajímavých místech Prahy, Reginatipy nabízejí tipy na trávení volného času, v pořadech S vámi v Praze a Až na dřeň můžete slyšet zajímavé hosty. V pořadu K věci Štěpánky Duchkové diskutuje moderátorka s významnými osobnostmi veřejného života nad aktuálními pražskými tématy. V Poradně se dozvíte užitečné informace o tom, co vás nejvíc zajímá. 

Prolistujte si naše rozhlasové noviny 

O budově 

Budova Národního domu v Karlíně byla postavena v letech 1910 - 1911 podle projektu architekta Josefa Sakaře. Architekt Sakař patřil k žákům architekta Josefa Zítka, stavitele Národního divadla. Stal se přívržencem české novorenesance, tak jak ji razil architekt Antonín Wiehl. Sakař navrhl na Starém Městě honosné průčelí novostavby křížovnického kláštera, filosofickou fakultu University Karlovy, a také budovu Státní tiskárny cenin v Růžové ulici.Stavebním slohem karlínského Národního domu je tzv. postsecesní klasicismus. Autory plastické výzdoby jsou sochaři Antonín Štrunc a Otakar Rákosník. Budova je v sadech volně stojící třípatrový kubus výškově odstupňovaný a pročleněný rizality. Interiér budovy má monumentální tříramenné schodiště, z jehož podesty je přístup na balkon v průčelí stavby, pod nímž je podjezd s hlavním vchodem. Dům je pokryt mansardovou střechou se štíty a vikýři. 

Národní domy - to byla móda vlastenecky cítící společnosti na přelomu 19. a 20. Století. Myšlenka postavit si Národní dům, napadla Karlínské v roce 1903, když byl Karlín povýšen na město. Se stavbou se v Karlíně začalo v březnu 1910 a už 1. května 1911 byla otevřena restaurace s kavárnou, hernou a kuželkářskou síní v přízemí. V suterénu byla lidová hospoda, kuchyně, vinárna a zimní kulečník, v 1. patře velký sál s jevištěm, šatny a malý sál. Ve 2. poschodí bylo pět lóží, galerie, spolková místnost Měšťanské besedy a byt restauratéra. K budově přiléhaly dvě verandy přístupné ze zahradní restaurace, nad nimi dvě terasy. Zahradní restaurace nebyla malá - s kapacitou 2000 návštěvníků. Dům měl už tehdy elektrické osvětlení a byl vytápěn párou a teplým vzduchem. Místní patrioti prosadili, že na stavbě stavitele Otakara Nekvasila bylo řemeslné zařízení až na malé výjimky dílem karlínských podnikatelů. Náklad na stavbu činil 460 000 korun, náklad na vnitřní zařízení 50 tisíc korun. 

Slavnostní otevření v neděli 18. června 1911 uspořádala pod patronátem městské rady Měšťanská beseda v Karlíně. Mezi množstvím účastníků se skvěla karlínská a pražská honorace. Úvodní slovo pronesl básník Adolf Heyduk a orchestr řídil skladatel Otakar Ostrčil. 

Ulice, v níž Národní dům stojí, se od svého vzniku v roce 1906 jmenovala Strossmayerova. Od roku 1933 nesla jméno Vitoldova po litevském velkoknížeti. V roce 1952 byla přejmenována na Hybešovu po sociálnědemokratickém poslanci a spoluzakladateli KSČ Josefu Hybešovi, protože právě v Národním domě 16. května 1921 vznikla komunistická strana - i když není jisté, zda se Hybeš vůbec tohoto sjezdu zúčastnil. V témž roce totiž zemřel. 

Okolní Kaizlovy sady nesou jméno doktora Josefa Kaizla, mladočeského poslance, který se zasloužil o rozvoj Karlína, byl iniciátorem městské potrubní pošty a v roce 1898 se stal vůbec prvním Čechem, ve funkci ministra financí rakousko-uherské vlády. 

Národní dům v Karlíně sloužil svému účelu do konce první republiky. Těsně před druhou světovou válkou jej koupil Český rozhlas, ale sloužit mu začal až po válce; během protektorátu jej jako své studio používali Němci - Radio Melnik. Během poválečných let doznal především interiér budovy mnoha nepříliš zdařilých stavebních změn, kdy se sály a salónky postupně měnily v nahrávací studia. Další studia vznikala v mansardové části budovy. Velký sál Národního domu se proměnil ve svého času proslulé "Studio A", kde natáčely naše přední orchestry taneční a populární hudby. Zde bylo domovské působiště TOČRu, tanečního orchestru Československého rozhlasu, který založil Karel Krautgartner; hrály tu i orchestry Karla Vlacha, Ferdinanda Havlíka, Ladislava Bezubky. 

Vedle studií pro nahrávání hudebních, činoherních a literárně-dramatických pořadů se stala budova rozhlasu v Karlíně i sídlem regionálního vysílání pro hlavní město Prahu a tehdejší Středočeský kraj. Od roku 1990 neslo toto studio název Regina Praha. Dům dostal zelenou barvu fasády. 

V letech 1997 a 1998 došlo k citlivé modernizaci interiéru budovy a částečnému obnovení původní stavební dispozice přízemí a mohutného tříramenného schodiště. Ve stejné době jsme vyčistili a do původního stavu vrátili přilehlou část parku a rekonstruovali hudební pavilón a parket. Zahradu jsme prvně po dlouhé době zpřístupnili veřejnosti při I. Dnu otevřených dveří Reginy v květnu 1998. Zároveň byla postupně obnovena fasáda budovy v původní barevnosti.
V roce 2002 zažila budova největší tragédii v celé své historii. V pondělí 12. srpna 2002 dopoledne začala do karlínské budovy Českého rozhlasu - sídla rozhlasových stanic ČRo Regina a ČRo Region, Středočeský kraj - odspodu, z kanalizace, proudit voda a ohrožovat prostory kolem plynových kotlů. Naivně jsme ji začali odčerpávat. Postupně jsme se z kompetentních míst z Povodí Vltavy dozvídali, co nastane, když přijde stoletá voda. Tvářili jsme se nevěřícně. Kolem poledne jsme se rozhodli změnit program a věnovat vysílání pouze blížícím se povodním. V noci na úterý proběhla evakuace Karlína a vysílání Reginy se díky pochopení všech, kteří do toho měli co mluvit, přestěhovalo do centrální budovy Českého rozhlasu na Vinohrady. Ve 4:59:59 13. srpna 2002 se na dlouhou dobu naposled vysílalo z karlínské budovy. 

Voda nám pak v úterý dala ještě šanci. Celé dopoledne jsme mohli (i když vlastně už nesměli) cenné věci stěhovat do vyšších pater. Skoro se to podařilo. Když pak voda opravdu přišla, vystoupila mnohem výš, než nám říkali, ostatně byla víc než stoletá, takže v naší budově asi třímetrová. Při záplavách došlo k naprosté destrukci veškerého vnitřního zařízení včetně omítek a výplní stavebních otvorů v suterénu a prvním nadzemním podlaží. Poté, co voda opadla, se celý zbytek roku 2002 v budově uklízelo, vyklízelo a vysoušelo. A jinde se připravovala rekonstrukce. 

Projekt obnovy karlínské budovy vytvořili ing.arch. Simona Kárníková (západní křídlo) a ing.arch. Vladimír Šenkýř. Společně s nimi jsme se rozhodli budovu nejen vrátit do předpovodňového stavu, ale také ji lépe přizpůsobit modernímu rozhlasovému provozu a současně s tím její vnitřní architekturu znovu o něco přiblížit úplně původnímu stavu. Vzhledem k tomu, že dům byl doslova vypláchnut, naskytla se příležitost zařídit ho jednotně tak, aby nábytek a interiéry odpovídaly současným požadavkům na zařizovací předměty, které s sebou nese naše doba, a zároveň se pokusit zanechat v interiérech otisk doby vzniku domu.
Rekonstrukce probíhající v budově od počátku ledna 2003 zahrnovala - a v rámci druhé etapy ještě bude zahrnovat - částečně obnovu stavu před povodní a částečně nové úpravy prostor: tzv. západní a východní křídlo, nový vysílací komplex ČRo Region, prostor režie a zázemí Studia A a komplex studia F. První etapa rekonstrukce, kterou prováděla stavební firma IMOS, a.s., koncem května skončila. 2. června přesně o půlnoci tak mohlo být obnoveno vysílání regionálních stanic Českého rozhlasu Regina a Region, střední Čechy z Karlína. Nevysílali jsme odtud přesně 293 dní. Druhá etapa rekonstrukce - obnova a modernizace vyšších pater s natáčecími studii Českého rozhlasu - následovala. 

V roce 2011 dům oslavil 100 let své existence a při sanačních a rekonstrukčních pracích se často stal učebnicí architektury a stavitelství i na místech, která byla dříve zakryta. Dům k nám promluvil a my jsme se ho společně s architekty snažili pochopit. Jestli se to podařilo, ukáže teprve čas. 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace