Nakoukli jsme do zákulisí pražské zoo. Jak vypadá a funguje?
Zoo Praha se těší zájmu turistů i obyvatel metropole. V krátkém seriálu jsme vám ji představili z méně známého úhlu pohledu. Zavedli jsme vás do zázemí různých pavilonů a přiblížili část provozu, který obvykle zůstává zrakům návštěvníků skryt. Ptali jsme se na to, jak probíhá krmení nebo ošetření zvířat a jaké vybavení a zařízení tu slouží k péči o ně. Našimi průvodci byli zooložka Romana Anděrová, chovatelé a veterinář pražské zoo.
Veřejnosti se zoologická zahrada otevřela 28. září 1931. Tehdy měla v pražské Troji jen pár výběhů a její expoziční plocha představovala pouhých 8 hektarů. O vznik zoo se výrazně zasloužil její první ředitel, středoškolský profesor Jiří Janda. „A to hlavně díky tomu, že v roce 1926 velkostatkář Svoboda věnoval městu pozemky, aby na nich vznikla zoologická, potažmo botanická zahrada,“ ohlíží se do minulosti Romana Anděrová.
Dnes se expozice pražské zoo rozkládají na ploše téměř 60 hektarů. Jak ale vypadá a jak slouží svému účelu zázemí, do kterého veřejnost nepřijde?
Indonéská džungle
V pavilonu Indonéská džungle určitě nepřehlédneme umělou řeku. Proto tu je také samostatné vodní hospodářství. „Voda cirkuluje přes mechanické pískové filtry a je dezinfikována UV zářením, protože slouží i jako životní prostředí pro želvy,“ vysvětluje Romana Anděrová.
Pavilon je vlastně ohromný skleník, kde můžeme aspoň částečně zažít atmosféru tropického lesa. O zeleň se v zoo stará tým zahradníků. Konkrétně tady ale najdeme i šestnáct umělých stromů, ten hlavní slouží k ukrytí vzduchotechniky.
V zázemí procházíme obslužnými chodbami. Přes mřížová dvířka vidíme do boxů - prostor, na které navazují výběhy v expozici. Chovatel Martin Vojáček otevírá táhlem padací dvířka jednoho výběhu a hvízdá. Rázem se ozve hlasité pískání a v boxu se najednou ocitnou dvě vydří sestry. S mlaskáním si pochutnávají na malých rybkách, které jim chovatel po jedné podává z obslužné chodby přes malé mřížové dveře. Jedí rychle, asi během čtyř minut jsou obě vydry hladkosrsté po obědě.
Pavilon pro slony
V obslužné chodbě v pavilonu pro slony najdeme také boxy. Tady jsou to ale ohromné vzdušné konstrukce z ocelových trubek. Boxy mají takzvanou kontaktní stěnu, ve které vidíme okénka různé velikosti.
„Toto okénko otevřeme a slon do něj na povel strčí ucho, ze kterého veterinář odebírá krev,“ vysvětluje na příkladu účel kontaktní stěny vrchní chovatel slonů Jiří Javůrek.
Krmení se tu podává ve speciálním vozíku. „Naplněný vozík dovezeme ke kontaktní stěně boxu a přirazíme k otvoru, odkud si slon krmení vybírá.“ Jako odměna se při výcviku těchto mohutných zvířat používají pamlsky v podobě tvrdého pečiva nebo jablek.
V zázemí dalších expozic jsme zjišťovali, jak se připravuje krmení pro šelmy nebo jak fungují ptačí líhně. Svou práci nám přiblížil jeden z veterinářů pražské zoo Roman Vodička.
To všechno a další reportáže najdete v archivu iRadio.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
