Bezhlavá herečka straší v podhradí
I v podhradí Pražského hradu se můžete toulat po stopách pražských pověstí. Když budete mít štěstí, ze zdí přeplněných příběhy vystoupí některé z přízraků, zjevení, duchů nebo strašidel. Filip Jan Zvolský z Muzea pražských pověstí a strašidel vypráví o herečce volnějších mravů.
„V bývalém kostele Máří Magdaleny, dnešním Muzeu hudby, vám zahraje na nervy bezhlavý přízrak herečky Laury. Byla to herečka velmi krásná, čím krásnější byla, tím žárlivější byl její muž. Na své pražské štaci společně žili v nedávno zrušeném klášteře u kostela Máří Magdalény. A dlužno říci, že jejich životní styl byl pro zdi bývalého kláštera nevídanou podívanou. Nebylo dne, aby mezi nimi nepřeskočila jiskřička žárlivého sváru. A nebylo divu. Lauřina tuze krásná hlava byla všemi milovanou nositelkou volných myšlenek a ráda využívala přízně pánské části publika k získávání drobných i větších darů, za které platila svým úsměvem, ale mnohdy i podstatnější měnou.
Jednou přišla domů z představení, ve kterém její manžel nehrál, což bylo pro něj samo o sobě utrpení, že jeho žena má větší umělecký úspěch než on sám. Co jej však rozlítilo nejvíc, byl nový náhrdelník. Muž rychle pochopil, že takový skvost nebylo možno vyplatit pouhým pukrletem a vzkypěla v něm žárlivost jak umělecká, tak milostná. Náhrdelník jí na krku nechal, ovšem hlavu ne. ‚Ať si jde se svými volnými myšlenkami světem sama,‘ pravil si pro sebe a chladnokrevně zabalil hlavu do novin a poslal jejímu milenci. Od té doby chodí Laura domem bez hlavy a na krku má stále osudný šperk. Přitom se jí splnilo to, po čem touží každá herečka: dostat se do novin! Jen si to asi představovala trochu jinak. Největším trestem však pro ni není, že se nemůže honosit krásou své tváře, ale především to, že musí až do soudného dne chodit stále v jedněch růžových šatech a s jediným náhrdelníkem. Klidu dojde až v ten den, kdy najde svoji hlavu a usadí ji zpět na svůj krk.
Je však zajímavé, že o Lauře máme ještě dvě pověstné zmínky. Podle jedné je to dívčina z Podbezdězí, co se přes roli mořské panny dostala až k italským hercům. Podle jiné se celý příběh odehrál v nedaleké Letenské ulici, kde jednoho dne našli ženské tělo bez hlavy a poznali v něm jistou Lauru, ale neznali motiv,“ vypráví Filip Jan Zvolský, autor knihy Tajemství pražských půlnocí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
