Kouzelný Malostranský hřbitov je znovu otevřený pro veřejnost

Průsečík dějin umění, kultury, aristokracie i podnikání, to je Malostranský hřbitov v Praze. Památka, které se podařilo uhájit nárok na další existenci, se stala námětem nejednoho beletristy, básníka nebo malíře. O hřbitově a jeho legendách psal například Jan Neruda, Jakub Arbes, Jiří Karásek ze Lvovic nebo František Kožík. Hřbitov zdobí plastiky významných sochařů.

Malostranský hřbitov patří k unikátním pražským památkám. „Ale nenechte se mýlit názvem, neleží na Malé Straně, ale rozprostírá se na ploše více než dvou hektarů na území Smíchova,“ říká Alena Lehnerová, předsedkyně Spolku Malostranský hřbitov. Na místě dnešního hřbitova se poprvé začalo pohřbívat v době moru, který Prahu postihl kolem roku 1680. Pak na začátku 18. století. Po josefínských reformách se stal ústředním hřbitovem levobřežní Prahy. Tehdy byly zrušeny hřbitovy kolem kostelů a z hygienických důvodů bylo povoleno zakládat hřbitovy pouze mimo osídlení, za městskými hradbami.

Proto byl roku 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště založen hřbitov nový, určený pro Malou Stranu, Hradčany, Smíchov a Košíře. V té době ho obklopovalo jen několik hospodářských stavení s vinicemi. Průmyslový rozvoj Smíchova, především založení Ringhofferovy továrny, ovlivnil růst bytové zástavby, která hřbitov postupně obklopila. Sto let od jeho založení bylo pohřbívání na Malostranském hřbitově ukončeno.

Slavní na Malostranském hřbitově

Poslední místo odpočinku tady nalezli známí architekti, sochaři a hudebníci jako Dientzenhoferové, Platzer či Tomášek. Najdete tu významná díla sochařů: několika generací Platzerů, Václava Prachnera, Josefa Maxe a dalších. Blízkost usedlosti Bertramka připomíná, že zde leží generace přátel W. A. Mozarta.

Uprostřed hřbitova stojí nejvýznamnější náhrobek: biskupa pasovského, hraběte Leopolda Thun-Hohensteina. Pomník patří k vrcholným dílům sochaře Václava Prachnera. Byl ulit v hořovických hutích a je významnou památkou uměleckého slévárenství u nás. V biskupově knize se prý v noci, během které se střídá starý rok s novým, lze dočíst, kdo v novém roce v Praze zemře.

Svatá holčička obklopená dárky od dětí, leží tu i mnohá přání

Známý je také náhrobek Svaté holčičky, dílo Josefa Maxe z roku 1851. Na kamenném podstavci ležící postavička děvčátka, ke které děti nosí přání, hračky, svíčky a kytičky. Protože holčička prý pomáhá přání splnit. Příběh holčičky se vypráví v různých obdobách. Podle jedné z nich žilo v rodině na Újezdě milé a hodné děvčátko, které jednoho dne vypadlo nešťastnou náhodou z okna. Podle jiné pověsti se jednalo o dcerku malíře Kristiána Rubena, která zemřela v nejranějším věku na tuberkulózu. Kolem náhrobku vznikla legenda, o které píše František Kožík v knize Svatá holčička.

Přestože je Malostranský hřbitov nemovitou kulturní památku, téměř 130 let postupně chátral. Od roku 2001 byl pro veřejnost nepřístupný a upadal v zapomnění. V roce 2010 vzniklo občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova, které se snažilo oživit zájem o památku a pak přispělo k záchraně hřbitova i fyzicky. Malostranský hřbitov byl po revitalizaci, která probíhala pod „taktovkou“ Správy pražských hřbitovů a díky dotaci z EU, pro veřejnost znovuotevřen letos v červnu. Při údržbě hřbitova pravidelně pomáhají i lidé, jejichž koníčkem je geocaching.

Malostranský hřbitov byl založen roku 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště
Spustit audio