Prošli jsme místy Národního divadla, kam se člověk běžně nepodívá

Vyprávění o vzniku Národního divadla v Praze si pamatujeme ještě ze školních lavic. Historickou budovu na pravém břehu Vltavy také zná každý - a to jak z pohledu chodce, tak z pohledu diváka. Ve zlaté kapličce jsou ale místa, kam publikum obvykle přístup nemá. Po jevišti nebo zákulisím můžete projít pouze během speciálních prohlídek, nebo s námi v seriálu Prahou křížem krážem.

Jan Zítka nás v sedmi krátkých reportážích zavedl do podzemních prostor poblíž zlaté kapličky, kde se skladují kulisy na nejbližší představení. Seznámil nás s částí jevištní technologie a navštívil maskérnu nebo rekvizitárnu. Můžete si tak poslechnout rozhovor s konzervátorkou první scény Petrou Daňhelovou o prezidentské lóži a o terase v průčelí historické divadelní budovy.

S Josefinou Panenkovou z marketingového oddělení Národního divadla jsme spolu s autorem pořadu prošli po jevišti historické budovy. Jeho podlaha je tvořena osmi hydraulickými stoly. „Stůl například vyjede nahoru s dekorací, kterou během představení při přestavbě scény zapustíme pod jeviště,“ vysvětluje průvodkyně. Díky hydraulickým stolům je také možné vytvořit na jevišti šikminu.

Pod hledištěm v přízemí je vytvořena „kapsa“, tedy prostor, kam zajede plato se židlemi a notovými pulty hráčů orchestru a zůstane tu uloženo do dalšího operního nebo baletního představení.

Zhruba v polovině jeviště se nachází druhá železná opona. Nepoužívá se často, spouští se dolů jen na dobu letních prázdnin nebo během údržby při prašné činnosti na scéně.

Jeviště je hluboké 26 metrů. V jeho zadní části je možné vidět točnu. Pokud se inscenátoři rozhodnou ji použít, musí se toto mohutné zařízení přemístit do přední poloviny scény. Část podlahy se díky hydraulické technice sníží, vytvoří se schod. „A do toho schodu může najet celý mechanismus točny,“ doplňuje Josefina Panenková.

Tzv. provaziště, prostor nad jevištěm, který slouží k zavěšení dekorací a světel, historická budova Národního divadla

Zpět do přední části jeviště. V portálu nastupujeme do osobního výtahu, kam se pohodlně dostaneme na lávku nad scénou. Sem z bezpečnostních důvodů nemá veřejnost přístup ani při prohlídkách divadla. Téměř nadosah jsou tu lana některých tahů, na kterých se během představení spouští nebo vytahuje zavěšená dekorace. Zároveň se používají i pro herce, když je zapotřebí vytvořit efekt létání. „Máme v provazišti jak motorové, tak ruční tahy. Motorové se dají programovat, mají nosnost až 650 kilogramů a umožňují plynulý dojezd dekorace,“ upřesňuje naše průvodkyně. Tahy jsou upevněny ve výšce 25 metrů nad jevištěm.

A kde se účinkující připravují na představení? Nahlédněme do jedné z šaten pro sólisty, kde jsou už přichystány kostýmy na večerní představení. O šatnu se z kapacitních důvodů dělí herci, tanečníci a operní pěvci Národního divadla. Proto tu nenajdeme vystavené talismany nebo fotografie konkrétních umělců.

Nepsaným centrem celého zákulisí historické budovy Národního divadla je rekvizitárna. „Tam se scházejí před představením všichni účinkující na kávu a na pokec. Rekvizitáři jim dávají kávu i „na sekyru“, protože účinkující často přijdou v kostýmech a nemohou mít s sebou peněženku,“ líčí s úsměvem dění v zákulisí Josefina Panenková z marketingového oddělení naší první scény.

Málo známé a zajímavé prostory ve zlaté kapličce podrobněji přibližuje seriál Prahou křížem krážem s podtitulem Národní divadlo trochu jinak aneb Procházka nejen zákulisím, který jsme vysílali od 10. do 16. března 2014. Jednotlivé reportáže si můžete poslechnout v našem iRadiu.

autor: Jan Zítka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.