Smutná loučení na hlavním nádraží
Na hlavním nádraží v Praze, na prvním nástupišti, stojí sousoší sira Nicholase Wintona s dětmi. Slavnostně odhaleno bylo 1. září 2009, při odjezdu vlaku z Prahy do Londýna. Jel stejnou cestou jako ty, kterými před sedmdesáti lety odjížděly děti do bezpečí z předválečného Československa.
První dětský transport z Prahy byl vypraven 14. března 1939 s pouhými dvaceti dětmi. Nejpočetnější byly transporty červnové (každým mělo odjet 100 až 200 dětí). Posledním úspěšným transportem byl ten, který vyjel 2. srpna 1939. Vlak s 250 dětmi dne 1. září 1939 byl už zastaven a poslán zpět. Ve stejný den vypukla druhá světová válka.
Nicholasi Wintonovi bylo v době, kdy děti zachraňoval, pouhých 30 let. Příbuzní dětí, kteří zůstali v Československu, až na výjimky válku nepřežili. Sousoší představuje skupinu tří postav: vedle sira Wintona stojící vnučku jednoho ze zachráněných dětí. Chlapec, kterého drží Winton v náručí, se podobá tříletému Hansimu. Ten přijel posledním vlakem do Anglie. Po několika dnech bohužel zemřel.
Autorkou sousoší je soudobá sochařka Flor Kent. Od května letošního roku na hlavním nádraží najdete i Památník Rozloučení. Věnován je rodičům, kteří své potomky v roce 1939 poslali vlakem do Anglie. Památník stojí v podchodu, který vede k vlakovým nástupištím. Tvoří ho replika dveří vlaku s odlitky rukou dětí a rodičů. Právě tato vzpomínka, jak rodiče i děti tiskli ruce na sklo, je pro pamětníky prý nejsilnější. Děti tehdy nechápaly, proč rodiče pláčou, myslely si, že jedou jen na výlet. Výplň dveří vyrobil sklář Jan Huňát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
