Zákulisí a zázemí divadla hudebních hvězd

Právě to jsme vám přiblížili v seriálu Prahou křížem krážem. Mimo jiné jsme se prošli po osvětlovací lávce nad jevištěm, podívali se do orchestřiště nebo se zeptali na práci některých divadelních profesí. Ale také jsme mluvili o tom, jak vzniká nový muzikál a ohlédli se za zajímavými momenty z bohaté historie této scény.

Díky opravě větší a lepší jeviště

Povodeň v roce 2002 budovu Hudebního divadla Karlín hodně poničila. Po velké opravě se otevřela v roce 2006. Rekonstrukce také rozšířila možnosti fungování divadla. To má dnes například větší jeviště. „Nacházíme se na zadní hraně, kde původně před rekonstrukcí jeviště končilo. A tady už byla betonová zeď, za ní chodba a šatny,“ srovnává současnou podobu scény s dřívější produkční divadla Jan Křehla.

Od zmíněné hrany jeviště dál je možné při představení využít i další prostor dlouhý zhruba patnáct až dvacet metrů, takzvané zadní jeviště. „To znamená, že se můžeme dostat až na nějakých čtyřicet metrů hloubky celého jeviště,“ upřesňuje náš průvodce. Před námi je velká točna a v ní propadla s výtahy. Svým způsobem je také orchestřiště velkým výtahem. Divadelníci mohou orchestřiště vyvézt výš, nebo snížit podle toho, co představení vyžaduje.

Čtěte také

Divadelní tahy a světla zblízka

První osvětlovací lávka je umístěna devět metrů nad jevištěm. Jako na dlani máme dvě řady reflektorů, které jsou namířeny na scénu pod námi. Jde zhruba o tři stovky světel. Odsud se také na speciálním zařízení spouštějí při některých představeních účinkující. Divadlo to využívá jako zajímavý efekt. V této výšce pracují i takzvaní štychaři. Pomocí světla zvýrazňují a sledují konkrétní postavu na scéně. „Sedí v takových velkých koších a v ruce drží světlo,“ líčí produkční.

Na lávce nad portálem nepřehlédneme technický pult a monitor. Pult patří k provazišti. Jak vysvětluje Jan Křehla, odsud se ovládá deset motorových tahů. Na tazích se v divadle spouštějí nebo vytahují kulisy.

Pohled z prostor nad lustrem, který visí nad hledištěm. Hudební divadlo Karlín|foto: Jan Zítka

Zajímavosti z historie

Budova Hudebního divadla Karlín byla otevřena jako Théâtre Variété v předminulém století. Od roku 1881 nabízela hlavně cirkusová představení a po stavební úpravě hlediště a jeviště roku 1897 varietní programy, jak vysvětluje divadelní historik a publicista Pavel Bár. V přízemí hlediště tehdy podle něj byly řady stolů: „U nich mohli diváci sedět a během představení jíst svoji večeři.“

Výzdoba sálu i malovaná opona pocházejí právě z roku 1897. „Cílem bylo vytvořit velkolepou budovu tak, aby se pražské varieté mohlo rovnat podobným podnikům ve Vídni nebo v Budapešti,“ říká Pavel Bár.

Dramaturgie se prý výrazně změnila ve dvacátých letech, kdy Karel Hašler přinesl do Karlína revue. „Od roku 1945 tu působí jako instituce hudební divadlo, které provozuje operety a muzikály tak, jak je známe dnes,“ upřesňuje Pavel Bár. Významnou stopu na této scéně zanechala i filmová legenda Oldřich Nový. V 50. letech se totiž stal uměleckým šéfem. A díky němu tu vznikly úspěšné výpravné operetní inscenace.

A jak to bylo s muzikálem? „V roce 1948 sem byl přenesen z Divadla V+W Divotvorný hrnec, první muzikál u nás.“ Podle divadelního historika k nám americký muzikál definitivně proniknul v roce 1964 inscenací My Fair Lady. Velmi úspěšné představení Hudebního divadla Karlín dosáhlo víc než tří set sedmdesáti repríz.

Do slavné minulosti a do prostor Hudebního divadla Karlín, do kterých publikum nemá běžně přístup, vás zavedl seriál Prahou křížem krážem. Poslechněte si všechny díly v našem archivu.

Pohled z jeviště do hlediště v Hudebním divadle Karlín|foto: Jan Zítka