Zákulisí, jeviště a příběh Divadla v Dlouhé

14. prosinec 2016

Za první republiky se tu hrály operety, později představení pro děti a mládež. Dnes tato scéna svým pestrým repertoárem dokáže oslovit široký okruh diváků. Divadlu v Dlouhé jsme věnovali seriál Prahou křížem krážem. Podívali jsme se na jeviště a do zákulisí, povídali jsme si o různých divadelních profesích a zjistili, jak se připravuje představení nebo jak funguje jevištní technika.

Repertoár pro všechny generace

Název „Divadlo v Dlouhé“ se používá zhruba od poloviny 90. let. Tehdy sem přišel nový soubor. Byli to herci z divadla Labyrint s režisérkou Hanou Burešovou a herci z Dejvického divadla s režisérem Janem Bornou. Od té doby se tady hrají představení pro publikum různého věku a zájmů. Pro dramaturgii je typická otevřenost. „Otevřenost žánrová, stylová, vůči novým trendům. Tím poznávacím znakem je právě pestrost a široká škála různých inscenací,“ upřesňuje Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé. To má na repertoáru třeba klasiku, představení s prvky kabaretního žánru nebo inscenace pro děti a mládež. V Dlouhé mimo jiné hodně pracují s loutkami, inspirují se pohybovým divadlem a jejich inscenace mívají bohatou výpravu.

Šatny, maskérna i rekvizitárna

Hlediště pražského Divadla v Dlouhé

Vstupujeme služebním vchodem. Do zákulisí jdeme po schodech dolů. Divadlo se totiž nachází v podzemních prostorech. V prvním suterénu má své šatny i garderobu pánská část souboru. A o poschodí níž najdeme dámské herecké šatny, ale i maskérnu, rekvizitárnu nebo zázemí jevištních techniků. A právě v druhém suterénu se dá vstoupit do takzvané přípravny a odsud přímo na jeviště. Podél stěn chodeb v zákulisí jsou rozmístěny velké dřevěné stěhovací bedny popsané křídou. „Tam jsou uloženy kostýmy a rekvizity, které potřebujeme, když hrajeme na zájezdu. Je na nich většinou napsáno, co to je za inscenaci a kam se s ní jede,“ říká naše průvodkyně Karola Štěpánová. Z druhého suterénu se bedny nosí na jeviště a odsud se pak vyvezou výtahem.

Jeviště a výtah pro dekoraci

Stojíme u zadní stěny jeviště. Právě tady je nákladní výtah, kterým se přepravují nejen stěhovací bedny, ale hlavně kulisy. Při představení není výtah většinou vidět, splývá totiž s podlahou jeviště. Pokud vyjede výš, může se použít jako součást dekorace. Kulisy se na něm vozí ze skladu, který se nachází nad jevištěm v prvním patře nad zemí.

Přípravna za jevištěm v Divadle v Dlouhé

V portálu si dobře všimneme lávek. „Jde o takové balkony na obou stranách jeviště, kde jsou umístěny reflektory a další technické zařízení. Zároveň je z nich případně možné nastoupit do části dekorace. Ještě výš jsou lávky, které se používají pro různé scénické efekty jako déšť, sníh nebo padání listí,“ vysvětluje Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé.

Osvětlovací techniku nenajdeme jenom na jevišti, ale i tam, kde bychom to možná nečekali. Ve foyer pro balkon. Uprostřed něj je ve stropě zabudována světelná rampa s reflektory. Tady se totiž také hraje divadlo. Většinou komorní představení jako Kabaret Kainar – Kainar nebo různá scénická čtení.

Jak se garderobiérka stará o kostýmy

V zákulisí jsme se také zastavili v dámské garderobě. Kromě vybavení, které potřebuje každá švadlena, tu najdeme štendry se spoustou kostýmů na večerní představení. Jak vysvětluje dámská garderobiérka Jana Rajterová, kostýmy se tady nešijí. Vznikají v krejčovně a garderobiérky je opravují a pečují o ně. Chystají je na večer a při představení mají na starosti převleky. „Pak musíme sklidit, dát všechno vyprat a druhý den nanovo,“ říká Jana Rajterová. Mezi nejnáročnější představení na množství kostýmů a převleky patřila adaptace Tří mušketýrů, která už není na repertoáru. Dvě divadelní garderobiérky měly tehdy navíc ještě jednu pomocnici, aby všechno stihly. Jana Rajterová je dámská krejčová a do Divadla v Dlouhé se přišla podívat díky pracovnímu inzerátu. „Prostě mě to zaujalo a řekla jsem si, že to zkusím. A už jsem tady šestnáct let,“ dodává.

Na počátku byla opereta

A jakou má tato pražská scéna minulost? Nejdřív se zaměřovala na operetní žánr. Byla otevřena na konci dvacátých let v podzemních prostorech nového moderního paláce. Šlo o hudební divadlo, které fungovalo pod názvem Velká opereta. Hlavně v druhé polovině třicátých a na začátku čtyřicátých let bylo prý velmi úspěšné. „Hrálo české premiéry nových operet,“ doplňuje Karola Štěpánová.

Rozsáhlá kapitola v historii této scény se začala psát po roce 1948, kdy se tu desítky let uváděla představení pro děti a mládež. Převážnou část tohoto období fungovala pod názvem Divadlo Jiřího Wolkra.

Celý seriál si můžete poslechnout v našem archivu.

Dámská kostymérna v Divadle v Dlouhé v Praze a garderobiérka Jana Rajterová
autor: Jan Zítka
Spustit audio