Licoměrný

Takže se jako obvykle podívejme do Slovníku spisovného jazyka českého na přesný význam tohoto slova. Cituji: "licoměrný: pokrytecký, neupřímný, falešný, lživý". Jako příklady použití slovník uvádí spojení "licoměrný úsměv, licoměrná pokora, licoměrné chování". Dále zde najdeme příslovce licoměrně s příkladem "chovat se licoměrně" a také podstatné jméno licoměrnost. Další podstatné jméno, které slovník také uvádí, totiž slovo licoměrník a od něj odvozené adjektivum licoměrnický se myslím dnes už nepoužívají skoro vůbec.

Pravidelní posluchači této rubriky asi tuší, že jsem si výraz licoměrný vybral především kvůli jeho zajímavému původu. Je to tak. Z hlediska původu tohoto slova je vůbec nejzajímavější, že podle některých autorů ho vymyslel, utvořil a zavedl sám věrozvěst Cyril, původním jménem Konstantin, který spolu se svým bratrem vedl křesťanskou misii na Velké Moravě. V každém případě jde o výraz všeslovanský, Rusové pokrytcům říkají licemer, Chorvati licemjer, Srbové licémer a Poláci licemiernik.

Pokud jde o to, jak tohle slovo vzniklo, etymologové se shodují, že jeho základem je výraz líce, tedy tvář. Druhou část slova licoměrný však každý badatel vykládá trochu jinak. Jeden říká, že původně bylo lice-měň, tedy ten, kdo mění obličej, jinak řečeno ten, kdo se každou chvíli tváří jinak, takže není jasné, kdy je upřímný a kdy ne. Další etymolog tvrdí, že tu jde o sloveso měřit ve významu upravovat, ten kdo měří, upravuje svou tvář, tváří se jinak, než co si opravdu myslí. A třetí vědec souhlasí, že tu jde o sloveso měřit, ale ve významu soudit, posuzovat. Licoměrník, tedy pokrytec a falešný člověk, je prý ten, kdo jiné soudí podle obličeje. Podle toho, jak vypadají. Toto třetí vysvětlení mi připadá trochu přitažené za vlasy, ale konstatujme jen to nezpochybnitelné, že teorií o původu zajímavého slova licoměrný je víc.