NOUZE NAUČILA DALIBORA HOUSTI

Do mé rubriky se zmíněné úsloví dostalo především proto, že ve skutečnosti to s oním příběhem nejspíš není tak, jak si většina z nás myslí. Než začnu uvádět věci na pravou míru, povím vždy několik slov o každém z výrazů, které tvoří úsloví nouze naučila Dalibora housti.

Výraz nouze, kterým uznačujeme bídu, nedostatek, nesnáz, potíž a svízel je zajímavý především tím, že je velmi blízce příbuzný se slovy nutit a také nudit. Praslovanský předchůdce všech těchto slov měl význam trápit, trýznit. Později se z něj vyvinulo několik různých slov,v nichž je trápení obsaženo. Když někoho nutíme, trápíme ho, nuda je pocit, který nás trápí, a nouze je trápení nejen materiální, ale také duševní. Ke slovesu naučit povím jen to, že jde o staré, původem indoevropské sloveso, které pochází ze základu euk- znamenajícího navyknout. Staroindické slovo učyati má význam navyknout si. Třetím slovem našeho úsloví je křestní jméno Dalibor, které je slovanské, pokládá se za obdobu řeckého Telemach a znamená vzdaluj boje.

Vůbec nejzajímavějším výrazem z úsloví, které jsem tu dnes začal probírat, je poslední z nich, sloveso housti. Slovník spisovného jazyka českého ho označuje za knižní a zastaralé a vykládá ho jako "hrát na hudební nástroj". Pochází - stejně jako běžné a vůbec ne zastaralé slovo hudba - od praslovanského gosti, které znamenalo "hrát na strunný hudební nástroj". Ano i výrazem hudba se ve staročeštině označovala jen hudba provozovaná na smyčcové nástroje. Například na housle, což je slovo, které je tak podobné slovesu housti, že nikdo nepochybuje, že z něj vzniklo.

Dalibor z českých pověstí se ve vězení jaksi z nouze naučil hrát neboli houst na housle a od té doby popisujeme situaci, kdy nás okolnosti proti naší vůli donutí naučit se něco užitečného, příslovím Nouze naučila Dalibora housti. Zítra si řekneme, o kterého šlo Dalibora, jak se dostal do nouze a co to bylo za housle, na něž Dalibor hrál. Pokud na ně vůbec hrál.