Bréca
Námět k dnešnímu povídání mi dodala posluchačka Alena Procházková z Hostivic. Za sebe a za své kolegy v práci se mě zeptala na slovo bréca. Slyšeli ten výraz v písničce pana Svěráka a zajímalo by je, "jak toto ne příliš chvályhodné vyjádření o ženě vzniklo". Ano, slovem bréca skutečně nechválíme, jde o výraz, který Slovník spisovného jazyka českého označuje jako vulgární a konstatuje, že je to "nadávka ženám". V Rejzkově etymologickém slovníku se říká, že bréca je "nepříjemná žena" a ve slovníku Machkově se dočteme, že na Kladsku se tak říkalo svárlivé ženě a že se tak říkalo nejen dámám, ale i kozám a na Chodsku i krávám.
Václav Machek se dokonce domníval, že na ženy se slovo bréca přeneslo z původního označení koz. "Bre- vystihuje kozí mekot," píše etymolog. Současní etymologové spojují slovo bréca se slovesem brečet, což je hovorové synonymum pro vznešenější plakat. Ze slovesa brečet pochází hezká řádka řekl bych skvostných českých slov obrečet, pobrečet si, rozbrečet, vybrečet, zabrečet si, probrečet, ubrečený. Podobná slova existují i v jiných slovanských jazycích, znamenají tam nejen plakat, ale i křičet, zvučet, hlučet, řvát, hlasitě mluvit a jsou zvukomalebného původu stejně jako blízce příbuzné břinkat. Takže bréca je asi žena nejen uplakaná, ubrečená, ale i ukřičená, uřvaná.
Ještě mám trochu času, abych se zmínil o původu slovesa plakat, které jsem před chvílí označil jako vznešenější synonymum slovesa brečet. U výrazu plakat nejde o zvuk, který se při pláči vydává, ale o činnost, kterou dnes už v souvislosti s vyjadřováním smutku nevídáme. Praslovanské plakati se totiž původně znamenalo "na znamení zármutku bít se v prsa"; tak naši emotivnější předkové běžně vyjadřovali smutek. Původ má toto sloveso v indoevropském kořeni plak-, tlouct.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
