Krokodýlí slzy
Nedávno jsem v docela hezkém fejetonu v jednom našem deníku četl slovní spojení krokodýlí slzy. Přečetl jsem si větu, v níž se spojení objevilo, několikrát, ale nemohl jsem jinak než konstatovat, že autor neví, co slovní spojení krokodýli slzy znamená. Ze souvislosti totiž plynulo, že autor se domnívá, že krokodýli slzy jsou velké. Jak se také říká, slzy jako hrachy. Není to pravda. U krokodýlích slzí není podstatná jejich velikost, mohou být velké, mohou být i malé, důležité je, že jsou to slzy neupřímné, falešné.
Než řeknu, jak to přišlo, že neupřímnému, falešnému pláči se říká krokodýlí slzy, povím pár slov o původu výrazu krokodýl. To slovo je z latinského crocodilus, což je původem řecká složenina slov kroke, písek a drilos, červ. Takže původně se slovem krokodílos asi říkalo ještěrkám a až později se to pojmenování přeneslo na tvora podobného, ale podstatně většího a nebezpečnějšího.
Evropa se s těmito tvory za středověku setkala prostřednictvím křižáků. Ti po návratu ze svých výprav líčili historky o mimořádné záludnosti a potměšilosti těchto ještěrů. Prý se schovávají v rákosí na břehu Nilu, naříkají dětským pláčem, a tím lákají pocestné do míst, kde je pak snadno sežerou. A jsou tak falešní, že nejen předstírají pláč hlasem, oni dokonce při tom roní jakoby skutečné slzy. Že krokodýli umějí vymáčknout slzu na počkaní, se za středověku pokládalo za bernou minci, už proto, že to říkal i sám Erasmus Rotterdamský, což byla v 16. století autorita srovnatelná s dnešní autoritou nositele Nobelovy ceny. Ve skutečnosti to, co krokodýlovi jakoby teče z očí, nejsou slzy, ale voda z řeky, kterou si ještěr z očí stírá jakousi mžurkou, jež mu slouží stejně jako automobilový stěrač. To, že krokodýl ve skutečnosti neslzí, však nic nemění na tom, že slovní spojení ronit krokodýli slzy znamená plakat předstíraně, dávat na odiv falešný smutek. A já soudím, že by to autoři fejetonů měli vědět.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
