Furiant

Dnešní význam už nepříliš používaného slova furiant v češtině je, jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého: "člověk přemrštěně a okázale projevující své sebevědomí, pýchu, domýšlivost, nadutost, nafoukanost, umíněnost, vůbec člověk pyšný, umíněný." Dále slovník uvádí, že furiant je také název českého lidového kolového tance se střídáním rytmu dvoudobého a třídobého.

Michal Novotný

Výraz furiant jsme v téhle podobě možná přejali z němčiny, kde zní stejně, možná jsme ho utvořili z latinského furians cizí příponou -ant, kterou používáme poměrně často, jak vidět ze slov demonstrant, defraudant, jubilant a třeba kverulant. Latinské furians je přechodník přítomný od slovesa furiare, které znamená uvádět v šílenství, rozzuřit a také rozzuřit se. Slovo tedy v češtině dostalo trochu jiný význam, zuřivce a šílence si pod ním nepředstavujeme. Zato k slovu fúrie, které vzniklo ze stejného základu, nám zuřivost sedí. Fúrie je podle našeho slovníku "zuřivá, zběsilá bytost" a psáno s velkým F také římská mytologická bohyně pomsty. Ačkoliv římská... staří Římané si slovem Fúrie jen přejmenovali starořecké bohyně pomsty Erínye. Ty byly tři, měly podobu stařen v černém rouchu s podlitýma očima, místo vlasů měly zmije a vypadaly hůř a také měly horší pověst, než jaká byla jejich skutečná role: měly stíhat krvavé zločiny a násilné porušování práva, pronásledovaly vrahy, lupiče, křivopřísežníky a rušitele rodinných svazků. Spravedliví se jich nemuseli bát. Ale kdo je úplně spravedlivý, že? Nakonec dodám, že staří Čechové si jméno Erínyí a Furií přeložili podle mne krásným slovem Lítice.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz