PRČA
Dnes je den všeobecné a dokonce jaksi oficiální veselosti. Silvestr je veselí, humor, zábava, žertování, fóry, vtipy, šprýmy, legrace, psina, sranda, hec, prča, šprťouchlata, naši předkové víc než my také říkali švanda, junda a špumprnádle
Většinu ze vzpomenutých slov spojených s dnešním dnem jsem v této rubrice už probíral, některá mají opravdu zajímavé zákulisí. Humor jsou vlastně tělesné šťávy, legrace úzce souvisí s rekreací a německý původ českého slova fór překvapivě odhalil novinář a spisovatel Eduard Bass, když si ním jazykoví odborníci vůbec nevěděli rady. Ale nechci se opakovat, pro ty, kdo mají zájem, jsou tato moje povídání za období více než roku nazpět na internetu na adrese regina.rozhlas.cz ve složce Archív slova.
Dnes pohovořím o jazykovém zákulisí těch několika málo slov spojených s humorem, legrací a veselím, o kterých tu ještě řeč nešla. Všeslovanské slovo zábava pochází od slovesa zabavit, tedy zaměstnat někoho něčím, původně způsobit zapomnění a ještě dříve "způsobit, že je něco vzadu". Dnes už nepoužívané slovo junda patrně pochází z německého Jux, tedy žert, které je z latinského iocus, které má stejný význam. Z latinského icus, žert je také například výraz žonglér.
Na původ slova švanda existují dvě teorie. Podle jedné se na význam legrace přeneslo vlastní jméno Švanda. Již dlouho před Tylovým Švandou dudákem totiž v českém lidovém prostředí existovala postava dobrodruha, marnotratníka, veselého a neodpovědného chlapíka Švandy. Říkalo se: Pojďte tam - třeba do hospody - bude tam Švanda a myslel se ten veselý Švanda; z tohoto úsloví se snad vyvinul obecný význam Švanda rovná se legrace. Druhá teorie ale říká, že jde o zkrácení slova štvanda, tedy štvanice. Štvanici na zvěř si naši předkové kupodivu opravdu spojovali s legrací a zábavou. Což je vidět z německého slova Hetz, které znamená nejen štvanici, ale i zábavu, legraci, při které se například vzájemně hecujeme.
Výraz prča zní snad trochu neslušně, ale na Silvestra mi budiž dovoleno i na veřejnoprávním médiu se tak trochu odvázat. Výraz prča je původem moravský, pochází ze slovesa prčit se, které se používalo o kozách a znamenalo, jak to říct co nejveřejnoprávněji... pářit se. Zdá se, že tento akt je u koz provázen efekty zasahujícími čich, protože zjevně příbuzný se slovesem prča je výraz prk, kterým se pojmenovává kozí pšouk. Z tohoto prku pak je naše dobrá známá prkotina, tedy nepodstatná věc, hloupá maličkost, bezvýznamný žvást. Jak kozí pšouk souvisí s bezvýznamností si myslím dovedeme představit, ale proč je kozí milovaní synonymem pro legraci, nevím. Což je možná tím, že jsem u něj nikdy nebyl. Jistou obměnou výrazu prča prý je první část slova šprťouchlata, druhá vychází z přídavného jména poťouchlý.
A skončit můžeme špumprnádly. Toto slovo pochází z německého Spompernadeln, které znamená okolkování, cavyky a je snad prý z italštiny.
Vysílá se 31.12.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka