Humpolácký

Karel Čapek v tomto případě měl pravdu asi jen zčásti, ale o tom si povíme za chvíli. Teď si řekněme, že dnes chápeme slovo humpolácký poněkud šířeji, než uváděl Čapek. Kromě toho, že humpolácký je hrubý, používáme to slovo i tehdy, když chceme říct, že někdo nebo něco je těžké, nemotorné, neforemné a neohrabané. Humpolák je k tomu také nevychovaný a nešikovný.

Michal Novotný

Teď si povězme několik slov o původu pojmenování města na Vysočině,v posledních desetiletích velmi proslavené Hliníkem, který se sem odstěhoval z filmu o Marečkovi. Pojmenování Humpolec je původem německé, a to proto, že město samotné už někdy na počátku 13. století založil řád německých rytířů. Původně jde o druhý pád německého osobního jména Gumpold, tedy Gumpolds, Gumpoldova ves. Německý název si Češi přizpůsobili nejprve na Humpolc a z toho pak vznikl Humpolec. S drsností, nemotorností, nevychovaností či nešikovností nemá Humpolec nic společného. Ani jazykově, ani snad tím, že by speciálně tady žili lidé těchto vlastností. V tom má Karel Čapek nepochybně pravdu, humpoláctví se k Humpolci jak on říká "připodobnilo" až později.

Ale od čeho tedy humpoláctví je, když ne od Humpolce... Čapek navrhl francouzské humble, prostý a také nízký, skromný, pokorný. Vzhledem k tomu, že humpoláctví a skromnost či pokora nejdou dohromady ani trochu, myslím si stejně jako současní etymologové, že v tomto případě Čapek pravdu neměl. Další možnost navrhují autoři knížky Čeština všední a nevšední. Ti upozorňují na sloveso humplovat, které se vyskytovalo v moravských a východočeských nářečích. Znamenalo něco ničit, kazit a vzniklo z německého Humpler, břídil, ten, kdo všechno zkazí. Toto je asi správná stopa, jen není jasné, zda slova humpolák, humpolácký a humpoláctví vznikla z nářečního humplovat nebo přímo z německého Humpler.