Pappenheimští

17. červen 2003

Když někdo vysoce postavený blahosklonně řekne "znám své pappenheimské" a občas toto úsloví někteří politici a občas i moderátoři či komentátoři dodnes říkají, měli bychom víceméně padnout v úžasu nad vzdělaností onoho pána. Jenže ono vůbec není jisté, zda většina z těch, kteří úsloví "znám své pappenheimské" používají, vůbec ví, jaké historické pozadí ta slova mají. A není jisté ani to, že úplně všichni úplně přesně znají význam tohoto slovního spojení.

Na význam se můžeme podívat do Slovníku spisovného jazyka českého. Tam se dočteme, že znát své pappenheimské znamená "znát své lidi, vědět, co v nich vězí" a v závorce se dodává "obyčejně v nepříznivém smyslu". S významem našeho spojení, s jeho vývojem, je to o trošku složitější, ale o tom za chvilku. Teď si řekněme, kdo to byli ti pappenheimští. Říkali si tak příslušníci jednoho rakouského pluku za třicetileté války, který bojoval na straně Albrechta z Valdštejna proti švédským vojskům, podle jména svého velitele hraběte Gottfrieda Pappenheima. To byl velmi schopný voják, pluku velel už ve svých necelých třiceti, mimo jiné se významně zasloužil, prý přímo svým osobním nasazením v boji, o výsledek bitvy na Bílé hoře.

Úsloví však nepochází ze třicetileté války, vzniklo mnohem později. Tato slova vymyslel, napsal a vložil do úst Albrechtovi z Valdštejna německý básník Friedrich Schiller ve své tragédii Valdštejnova smrt. Pokud to chcete přesně, Valdštejn německy říká Daran erkenn´ ich meine Pappenheimer, což čeští překladatelé překládali různě, třeba: "Tak ve vás poznávám své pappenheimské" nebo "po tom poznávám své pappenheimské". Valdštejn ta slova podle Schillera řekl delegaci vojáků pappenheimského pluku, když se ho přišla zeptat, co je pravdy na tom, že Valdštejn chystá zradu císaře a přechod na švédskou stranu. Valdštejn chtěl vojákům zalichotit, pochválit je za věrnost císaři. Jasně však na jejich otázku neodpověděl, s tou zradou to totiž byla pravda a lhát lidem drze do oči za Valdštejnových dob politici ještě neuměli.

Ale mluvíme o Valdštejnovi, Schillerovi a pappenheimských. Schiller tedy ta Valdštejnova slova nemyslel, jak je chápeme dnes, totiž jako sdělení, že znám nedostatky svých lidí, a že mě tudíž nemohou ničím překvapit. Původně šlo jen o licoměrnou pochvalu, o jakousi odpověď neodpověď. Vysvětlení, jak k posunu významu tohoto citátu ze Schillerova dramatu došlo, jsem v knihách našel několik, ale žádné z nich mě nepřesvědčilo. Já bych jen konstatoval, že tak to v jazyce chodí, významy slov i slovních spojení se mění.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka