Lebedit si

Jako obvykle, nejprve se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého na přesný význam tohoto hezkého slova. V hesle lebedit si se dočteme, že to expresívně znamená libovat si, hovět si, pochutnávat si. Jako příklady užití se ve slovníku uvádějí věty "lebedí si ve stínu lesa" a "lebedí si na sladkostech". Dále se ve slovníku píše, že toto sloveso se vyskytuje i s předponami po- a u-, takže si můžeme polebedit a také se občas někde ulebedíme.

Jak víme, existuje i podstatné jméno lebeda ve významu, cituji ze zmíněného slovníku, "libování si, lahoda, pohovění si, pochutnání". Jako příklad slovník uvádí větu: "To není žádná lebeda, to je dřina". Lebeda se objevuje také v často používaných rčeních jako "dát si do lebedy", tedy dopřát si jídla a pití podle libosti, a "kecat si do lebedy", tedy tlachat. Tato dvě rčení však podle Slovníku spisovného jazyka českého s významem lebeda rovná se libování si vůbec nesouvisejí, lebeda je prý v tomto případě zhrubělá zkomolenina slova lebka ve významu hlava.

To už tedy máme dvě různé lebedy a ještě jsme nezmínili tu třetí. Rumištní plevel latinským jménem Atriplex.

Otázky, na které bych dnes měl odpovědět, tedy znějí: Jak vzniklo sloveso lebedit si a jak souvisejí všechny ty lebedy, které v češtině existují. Rovnou řeknu, že odpovím jen velmi částečně. O slovese lebedit se ví, že existuje jen v češtině, v žádném příbuzném jazyce žádný podobný výraz podobného významu nenajdeme. Dále se ví, že v Jungmannově slovníku se toto sloveso vyskytuje ve významu jasnit, věta "Měsíc se vylebedil" prý znamenala, že měsíc se vyjasnil. Se souvislostí dnešního lebedění a dřívějšího jasnění si však současní etymologové nevědí rady. Jediné, co dokáží říct, je, že sloveso lebedit si snad nějak souvisí se slovesem labužit. A také to, že lebeda, ta rostlina rostoucí na rumištích, s lebedou jako labuží a ovšem ani s lebedou jako lebkou čili hlavou, nemá nic společného. Lebeda co rostlina však také nemá jak se učeně praví "přesvědčivou etymologii" Snad prý to pojmenování pochází z indoevropského kořene elbh- , bílý, z něhož je také slovo labuť. Lebeda má šedavě bílé listy.

Tolik o etymologicky nejasných slovech lebedit si a lebeda.