Betlém

24. prosinec 2003

Jesličky čili betlém patří k atributům Vánoc mnohem déle než třeba vánoční stromeček, ten k nám přišel z Německa až v 19. století, zatímco jesličky byly v Čechách - a vůbec na celém území severně od Dunaje - prvně vystaveny v jezuitském kostele svatého Klimenta už v roce 1560. Tedy necelých tři sta let poté, co takové zobrazení Ježíše Krista těsně po narození abych tak řekl vynalezl svatý František z Asissi.

Slovo betlém ovšem pochází z názvu města, kde se Kristus narodil. To město na západním břehu Jordánu dosud stojí, jak se můžeme přesvědčit ze zpráv z neklidného Blízkého východu. Hebrejsky se mu říká Bét-lechem, arabsky Bajt Lahm. Hebrejské jméno nejprve znamenalo Dům bohyně Lachmu; když staří Židé přestali věřit na pohanské bohy, usoudili, že se v názvu města vlastně objevuje chléb, hebrejsky lechem, a Betlém se stal městem chleba.

Výraz jesličky je zdrobnělina od jesle, což je staré praslovanské slovo, které pochází ze stejného indoevropského kořene jako slova jíst, jídlo a třeba jícen. Původně se slovem jesle označovalo korýtko pro krmení dobytka, později se tento název přesunul na žebřinové zařízení pro zakládání píce dobytku v chlévě nebo také lesní zvěři v krmelcích. Ježíš Kristus se podle legendy narodil v chlévě a na betlémech je obvykle zobrazován ležící v onom žebřinovém zařízení vystlaném senem, tedy v jeslích neboli jesličkách. Proto se celým betlémům říká jesličky. Obraz Kristova narození na jesličkách je plný lásky k dítěti, starosti o ně, a to pak dalo název předškolním zařízením pro malé děti, jeslím. Což komunisté kupodivu nezrušili; asi nevěděli, že slovo jesle je jak oni říkali "náboženského původu".

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.