Drožka a kartáč

Začnu drožkou. To slovo v současné češtině žije víc než třeba fiakr. Drožka nebo také dročka se žertem, hovorově a v hantýrce říká současným automobilovým taxíkům. Slovo je v češtině od 19. století, přišlo k nám z Polska, z nějakého polského dialektu. Sem se dostalo z ruštiny, kde slovo drožki bylo zdrobnělinou slova drogi, kterým se označoval lehký pracovní vozík. Byla to vlastně jen čtyři kola spojená osami podélnými žerděmi. Žerď, která spojovala přední a zádní osu, se jmenovala droga a od toho dostal své pojmenování celý vozík. Jaký původ má slovo droga, odborníci nevědí.

Více informací máme o slově kartáč, lépe řečeno o dvou v češtině používaných přejatých slovech kartáč, která spolu svým významem, ani původem nemají nic společného. Kartáč jako, cituji Slovník spisovného jazyka českého, "náčiní k odstraňování prachu z tkanin, k drhnutí a leštění", a tedy i jeho zdrobnělina kartáček, kterou známe především ze spojení kartáček na zuby, pocházejí z italského slovesa cardeggiere, které znamená česat vlnu. U původu tohoto italského slovesa stálo latinské podstatné jméno carduus bodlák; vlna se česala, kartáčovala určitými druhy bodláků. Do češtiny slovo přešlo přes němčinu, kde se kartáči říká Kardätsche. Kartáč, pojmenování střely, o které jsem mluvil v souvislosti se šrapnelem, však s bodláky nemá nic společného, i když i tohle slovo k nám přišlo přes němčinu z italštiny. V němčině se ale tomuto kartáči neříká Kardätsche, nýbrž Kartätsche, což je z italského cartoccio, lepenková patrona. Carta je italsky lepenka a také papír, což je z latinského charta. Takže do jazykového příbuzenstva dělostřeleckých kartáčů patří karty, jak ty, kterými hrajeme, tak ty, do kterých nahlíží náš lékař, ale také třeba kartografie a dokonce i kartel, což je původně písemná dohoda, dohoda učiněná na papíře.