Halama a číman

S čímanem budeme rychle hotoví. O původu tohoto expresívního pojmenování obratného, čiperného a chytrého člověka se nevědělo nic za Čapka, neví se o něm skoro nic ani dnes. V Rejzkově etymologickém slovníku u hesla číman najdeme jen konstatování "nejasné", ve slovníku Machkově pro změnu: "nejasné". A v dalších slovnících číman vůbec není. Pouze Slovník spisovného jazyka českého bez dalších podrobností říká, že jde o slovo z německého základu. O halamovi se toho dá říct víc. Nejprve si ocitujme Pavla Eisnera, který ve své Češtině poklepem a poslechem napsal na halamu přímo chvalozpěv: "Krásný zvuk, krásný tvar, proto ideální nadávka. Kdybyste čtli halamu v cizím jazyce, byli byste okouzleni jeho zvukem, jeho vokální harmonií, světelností. Ježto je to slovo české, neslyšíte je v jeho vlastní podstatě." Tímto podle Eisnera krásným slovem označujeme lidi nepříliš sympatické - hrubé, neotesané, nebo též, jak se píše ve slovníku "neobratné" muže.

Michal Novotný

Pokud jde o původ slova halama, nejspíš prý vzniklo jako expresívní obměna výrazu holomek. O tomto slově jsem tu už kdysi mluvil tak jen stručně dvě teorie o původu výrazu holomek. Podle jedné vznikl ze staročeského holemý, tedy velký, podle druhé je holomek zkrácenina ze staročeského hanlivého holomúdec, tedy ten, kdo má holé, neochlupené přirození, čili nedospělý chlapec. Podle teorie, která se dnes nepokládá za správnou, české holomek přešlo do mluvy pražských Židů, kde dostalo podobu Golem.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz